Tři mušketýři

Huraaa!! Velice převelice pyšně vám oznamuji, že dočtením Čtyř mušketýrů ukončuji letošní povinnou četbu. Tentokrát to bylo trochu složitější (obzvlášť Ivanhoe mi dal zabrat), ale dala jsem to. Jak ale vidíte sami na vlastní oči, fakt mě to vyčerpalo. Přísahám že ti "Čtyři" mušketýři tam nejsou schválně. Takže oprava TŘI mušketýři. Celkové hodnocení...asi čtyři a půl. Bylo složité se rozhodnout, věřte mi. Byla tu spousta kladných věcí:... + čtivost (rozhodně, slupnuto za kraťoučkou dobu) + naprostá potrhlost (neptejte se) + prostředí (krásně vykreslené) + všechno co by měla mít 4.5* kniha ...ale bohužel i těch záporných: - všichni, myšleno Ti tři a D'Artagnan, se ke konci knihy začali chovat jak rozmazlení pětiletí fracci s nadpřirozenou závislostí na alkoholu - D'Artagnan a ženy...nebudu vysvětlovat podrobněji Ale zároveň chápu že tohle prostě k RoMaNtIsMu patří. Občas jsem se trochu hystericky uchichtávala třeba nad tím, jak někomu může jen tak projít například vyžrání sklepa. Nebo nekonečné prohrávání v kostkách, nebo co to hráli. A stejně tu pořád byli lidé co je uznávali. Ale co, doba je jiná. Brou.