Černý tulipán

Anotace výše uvedená ke knize prakticky vykresluje dějovou linii. Jen dodám, že nakonec dobro zvítězí nad zlem.

Anotace výše uvedená ke knize prakticky vykresluje dějovou linii. Jen dodám, že nakonec dobro zvítězí nad zlem.

#Klasikomilove stále čtou francouzský historický dobrodružný román a já si po Tartarinovi vybrala Černý tulipán. S radostí musím konstatovat, že to byla fakt dobrá volba! Možná si klasiku představujete jako nudnou literaturu plnou dnes už nepoužívaných slov, jenže Odeon vydal v roce 2019 Černý tulipán ve zbrusu novém překladu a jistě i to přispělo k tomu, že je to v jejich podání román svižný a pro dnešního čtenáře zcela srozumitelný, až byste ani neřekli, že poprvé vyšel už v roce 1850! Román se odehrává ještě o něco dříve, konkrétně na konci 17. století. Po krátkém historickém exkurzu líčí Alexandre Dumas poměrně nekomplikovaný příběh a na to, kdy je kniha psána, se ani nemusíte bát přehršle postav ani sáhodlouhých popisných pasáží či zdlouhavých diskuzí a monologů postav. Je to vážně pěkné a svižné čtení, které se točí kolem touhy hlavního hrdiny po dosažení do té doby nedosažitelného – vypěstování dokonalého černého tulipánu. A je tu samozřejmě i láska, jež se pochopitelně odehrává v mezích tehdejší morálky, přesto je to velká romantika. Dojde i na věznění a bez komplikací se neobejde ani pěstování tulipánů, ani ta velká láska mezi Corneliem a Rosou, ale to už si přečtěte sami – tahle kniha si vaši pozornost zaslouží. Myslela jsem, že tohle klasikomilské kolo pro sebe Černým tulipánem uzavřu, ale po vyhlášení bonusu ještě skončit nemohu – francouzských pohádek jsem dosud moc nepřečetla, tak využiju příležitosti k zjednání nápravy! Ostatně blížící se čas Vánoc je pro četbu pohádek naprosto ideální.