Černý tulipán

Anotace výše uvedená ke knize prakticky vykresluje dějovou linii. Jen dodám, že nakonec dobro zvítězí nad zlem.

#Klasikomilove stále čtou francouzský historický dobrodružný román a já si po Tartarinovi vybrala Černý tulipán. S radostí musím konstatovat, že to byla fakt dobrá volba! Možná si klasiku představujete jako nudnou literaturu plnou dnes už nepoužívaných slov, jenže Odeon vydal v roce 2019 Černý tulipán ve zbrusu novém překladu a jistě i to přispělo k tomu, že je to v jejich podání román svižný a pro dnešního čtenáře zcela srozumitelný, až byste ani neřekli, že poprvé vyšel už v roce 1850! Román se odehrává ještě o něco dříve, konkrétně na konci 17. století. Po krátkém historickém exkurzu líčí Alexandre Dumas poměrně nekomplikovaný příběh a na to, kdy je kniha psána, se ani nemusíte bát přehršle postav ani sáhodlouhých popisných pasáží či zdlouhavých diskuzí a monologů postav. Je to vážně pěkné a svižné čtení, které se točí kolem touhy hlavního hrdiny po dosažení do té doby nedosažitelného – vypěstování dokonalého černého tulipánu. A je tu samozřejmě i láska, jež se pochopitelně odehrává v mezích tehdejší morálky, přesto je to velká romantika. Dojde i na věznění a bez komplikací se neobejde ani pěstování tulipánů, ani ta velká láska mezi Corneliem a Rosou, ale to už si přečtěte sami – tahle kniha si vaši pozornost zaslouží. Myslela jsem, že tohle klasikomilské kolo pro sebe Černým tulipánem uzavřu, ale po vyhlášení bonusu ještě skončit nemohu – francouzských pohádek jsem dosud moc nepřečetla, tak využiju příležitosti k zjednání nápravy! Ostatně blížící se čas Vánoc je pro četbu pohádek naprosto ideální.