Tonda, Slávka a kouzelné světlo

Tonda, Slávka a kouzelné světlo patří k těm knihám, které mě chytí od první stránky. Vyjadřování Tondy (kurčos!) a jeho problém: proč o něj pečují tak, jak se to děje? Mimina a náročný život s nimi, jak výstižné! Baterka, skvělá! Skleník a vůbec domovník a jeho květiny, tam bych se chtěla podívat! A velké, zcela nečekané překvápko pro mě představují ilustrace Filipa Pošivače – znám je z několika jiných knih a vždy se s nimi musím chvíli sžívat. Ale tady to byla láska na první pohled, a já jsem se – možná dokonce s otevřenou pusou - kochala. Prolistovala jsem celou knihu ještě před četbou a obdivovala jsem tu nádheru. Abych jenom nechválila: jedna věc mě fakt neskutečně iritovala, a to bylo poněkud nestandardní skloňování slova kapuce. Naše školáky učíme, že c je v češtině měkká souhláska a po něm nikdy nenásleduje tvrdé y. Když vidím slovo skici, jsem nešťastná – vždyť skica je podle vzoru žena! Ale u kapuce se to přece dá obejít použítím spisovného tvaru, kapuce jako růže, takže když jsem párkrát v textu zahlédla výraz kapucy, zabylo mi smutno . . . Teď už mi chybí jediné: podívat se na film, který možná bude ještě lepší. P.S. Ale ohledně doporučeného věku čtenářů souhlasím s bibi.r. Už jsem si zvykla tahle doporučení nevnímat, protože pokud jde o úroveň čtenářů, neradno zevšeobecňovat. Úplně něco jiného by ale bylo předčítání téhle knihy osmileťákům . . .

Jedna z nejkrásnějších a nejhezčích knížek, jaké jsem kdy četla. Viděla jsem i film a byl taky moc hezký ale detaily, které byly v knížce, ve filmu zdaleka nebyly.