Fánek hvězdoplavec

Knihy Jany Šrámkové mě vždy zaujaly, ať byly určeny dospělým (typicky Hruškadóttir), nebo dětem (Putování žabáka Filemona). O Fánkovi jsem slyšela z mnoha stran samou chválu, ale dostala jsem se k němu až nyní, tedy tři roky po vydání. Nejprve mě zarazil formát knihy a její typografie: text soustředěný dole na stránce, do několika řádků, zbytek, tedy větší část papíru je ponechaná ilustracím Margarity Khavanski. Čím déle jsem četla, tím více jsem tohle uspořádání oceňovala. A současně jsem si uvědomovala, jak složitá bude tahle četba pro malošky, pokud se k ní dostanou. Takže věřím, že krásu a originalitu téhle velmi zvláštní knihy jim pomohou objevovat jejich rodiče. Souhlasím se zde publikovanými komentáři – kniha je určitě smutná, protože realita mnoha obyvatel naší planety je zkrátka taková, mnohdy ještě neveselejší. Ale navzdory tématu v ní lze nalézt věci krásné a neuvěřitelné, takže já našim malým čtenářům, především pak jejich rodičům, budu určitě doporučovat.

Přemýšlím, co ke knize říct. Je silná, tak nějak smutná a bolestivá. Malý Fánek nevěděl, co to je dlouho, kde začíná a končí, ale poznal to na vlastní kůži, když jeho táta, se kterým byl zvyklý trávit celé dny, najednou odjede za prací někam daleko. A na hodně dlouho. Stesk malého chlapce i celé rodiny vás v této knize zasáhne. Je obdivuhodné, jak se do tak malého množství textu dalo vměstnat tolik pocitů.