Tkaničky

Musím říci, že tak depresivní knihu jsem již dlouho nečetla. Pokud si tedy myslíte, že je to odpočinková četba na pár hodin, tak ne, není. Je to taková sonda do života jednoho nevydařeného manželství, vyprávěná rozdílným pohledem obou manželů a v závěru i jejich dětí. Každý z nich si v sobě nese tu tragédii společného soužití, ukřivděnosti, lží, nespokojenosti i doživotních následků. Napsané velmi působivě, ale podruhé bych ji nečetla....

Velmi netradiční příběh jedné rozvrácené rodiny. Co mne na tom zaujalo, bylo především to pojetí. Jedná se o mozaikovité vyprávění z pohledu jednotlivých členů rodiny a pokaždé z trochu jiného časového odstupu. Tu přítomnost, tu retrospektiva do minulosti. Čtenář tak musí dávat víc pozor, koho vlastně sleduje a v jaké časové rovině se pohybuje. Sledujeme pohled čtyři lidí, ale pokaždé trochu jiné vzpomínky - jako by si každý pamatoval trochu něco jiného. Autor tak vlastně nechává na čtenářích, aby rozhodli, kde přesně je ta pravda a na čí stranu se přikloní - autor tím nechává dost prostoru pro čtenářovy úvahy, myšlenky, spekulace, závěry. Žádná z postav není vysloveně černobílá, každá má své mouchy. A to se mi na tom líbí - nikdo není vysloveně jen dobrý nebo jen ten zlý. Kniha je celkem dost deprimující, neutěšená - působila na mne dost pesimistickým dojmem, což ale určitě není míněno jako výtka. Každý příběh má nějakou atmosféru a v případě Tkaniček mi přišla holt zabarvená negativně. Z knihy si vyvozuji především tu myšlenku, že ve chvíli, kdy se nějakým způsobem rozbijí vztahy, už jen těžko je budete slepovat dohromady, ač se budete snažit jakkoliv. Nemohu si pomoci, ale tato myšlenka mi z celého příběhu jako celku vyvstává jako ta nejsilnější, což rozhodně vybízí k dalšímu zamyšlení nad vztahy jako takovými. Upřímně však nedokážu úplně určit, co mi na knize chybělo, že neumím hodnotit na 100 %. Ještě nad tím budu muset přemýšlet a případně svůj komentář zedituji.