Teorie vzájemného třesku

„Dívejte se nahoru ke hvězdám, ne dolů na svoje nohy. Buďte zvídaví. Ať to v životě vypadá jakkoli složitě, vždycky je něco, co můžete dělat a v čem uspět. Nesmíte se vzdát.“ (Stephen Hawking) Na knihu jsem se těšila a líbilo se mi, že je od české autorky. Zaujalo mě především vědecké prostředí. A nemůžu říct, že by mě kniha zklamala. Autorka umí psát vtipné pasáže a z počátku mě kniha hodně bavila a navíc se mi líbilo, že se děj odehrává u nás. Co už ale trochu za mě ničilo čtivost, byly zbytečně popisované výzkumné metody a nakonec ten závěr, který jako by kniha vůbec neměla. Tak snad příště! „Hele, jaká je sazba za vraždu občana Velké Británie?“ Ester elegantně zakrouží vínem ve sklenici. „Uvědomuješ si, že podobné otázky z tebe dělají podezřelou z plánování trestného činu?“ „Třeba se chystám napsat knihu.“ „Nějakou mizernou detektivku?“ rýpne si Ester. „Sazba za vraždu s rozmyslem a po předchozím uvážení je dvanáct až dvacet let. Státní příslušnost oběti v tom nehraje roli, pokud nevyvolá nějaký diplomatický incident. Tak co, navnadila jsem tě?“ „Když mi slíbíš, že mě z toho vysekáš, půjdu do toho.“ „Hmm, takže to bychom měly pokus zkorumpovat elitního detektiva…“ „Tak jo, zapomeň na to.

Já se teda mezi fanynky Hazelwoodové nepočítám, ale v týhle knížce jsem dostala, co od ní ne: románek mezi vědci, kteří se nechovají jako dementi. Je to podobně vtipný, chytrý a ze zajímavýho prostředí. Plus a za to jsem mega vděčná, zápletka není totálně slátanej kýč viz Hypotéza, kde super sexy profesor bezmezně obdivuje nějakou utrápenou chudinku. Tady to jiskří mezi dvěma rovnocennýma rivalama. To já fakt můžu a užívala jsem si, i když nejsem žádnej znalec Brna. Dokonce jsem si hledala, jestli fakt existuje únikovka od doktora Moreaua :-D A pod tohle se podepisuju: „Největší ztrátou času v životě každé ženy je přemýšlení o chlapech.“