Teorie vzájemného třesku

„Dívejte se nahoru ke hvězdám, ne dolů na svoje nohy. Buďte zvídaví. Ať to v životě vypadá jakkoli složitě, vždycky je něco, co můžete dělat a v čem uspět. Nesmíte se vzdát.“ (Stephen Hawking) Na knihu jsem se těšila a líbilo se mi, že je od české autorky. Zaujalo mě především vědecké prostředí. A nemůžu říct, že by mě kniha zklamala. Autorka umí psát vtipné pasáže a z počátku mě kniha hodně bavila a navíc se mi líbilo, že se děj odehrává u nás. Co už ale trochu za mě ničilo čtivost, byly zbytečně popisované výzkumné metody a nakonec ten závěr, který jako by kniha vůbec neměla. Tak snad příště! „Hele, jaká je sazba za vraždu občana Velké Británie?“ Ester elegantně zakrouží vínem ve sklenici. „Uvědomuješ si, že podobné otázky z tebe dělají podezřelou z plánování trestného činu?“ „Třeba se chystám napsat knihu.“ „Nějakou mizernou detektivku?“ rýpne si Ester. „Sazba za vraždu s rozmyslem a po předchozím uvážení je dvanáct až dvacet let. Státní příslušnost oběti v tom nehraje roli, pokud nevyvolá nějaký diplomatický incident. Tak co, navnadila jsem tě?“ „Když mi slíbíš, že mě z toho vysekáš, půjdu do toho.“ „Hmm, takže to bychom měly pokus zkorumpovat elitního detektiva…“ „Tak jo, zapomeň na to.

„Ani ne před sto lety k zásadnímu objevu stačilo nechat náhodou zplesnivět misku bakterií. Kde jen ty časy jsou…“ Nikol je doktorandka na Masarykově univerzitě v Brně a snaží se o jediné – dokončit svůj projekt. Jenže to by nebyl život a zapeklitá biologie, kdyby jí neházely klacky pod nohy. Všechno se zkomplikuje, když zjistí, že Brit, se kterým si přes e-maily navzájem předhazovali svou neschopnost, se jednoho dne objeví v Brně. Nikolin tým si proti jejímu sarkasmu vybudoval podobnou rezistenci jako superodolná bakterie proti běžným antibiotikům. Ne tak nově příchozí Parker. Okouzlující Alan Parker. Jenže Nikol k němu od začátku cítí nevraživost a má chuť na jediné – bodnout ho pipetou do zad. Oceňuji české prostředí a snahu autorky o popularizaci vědy. Způsob jakým se to rozhodla udělat mne ale příliš nenadchnul – pomocí otravné, vztahovačné a často až dětinsky se chovající Nikol. Její chování a reakce často neodpovídaly věku - k Parkerovi se chovala jako hašteřivá husa, která ho chce vyštípat a ideálně ještě ponížit. Čekala jsem večerní toulky Brnem, ale první půlka knihy se odehrává jen v laboratoři, ve které Nikol dokonce i spí. Autorka na konci knihy píše, že se nejedná o autobiografii, přesto jsem měla celou dobu pocit, že je to přesně naopak. Jako by popisovala spousty vlastních zážitků a vtípků, které mi však přišly vytržené z kontextu. „Jestli se něco šíří vesmírem rychleji než světlo, tak jsou to drby.“ Nesmí chybět Teorie velkého třesku, Červený trpaslík, Schrödingerova kočka a další odkazy, které pochopí i naprostý neznavěd. Pak jsou tu ale stránky plné odborných názvů a vědeckých procesů, které šly absolutně mimo mě. Dost bylo vysvětleno v poznámkách pod čarou, nejsem si ale jista, zda zrovna toto do románu patří. Hlavní hrdinka zcela naplňuje stereotypní představy o neupravených ženách ve vědě. Postupně se to mění, za což dávám body navíc. Okamžitě je ale ubírám za absenci kočky, kterou jsem dle obálky očekávala! Romantika? Nula. Nic. Nada. Mezi hlavními hrdiny je asi tolik chemie, jako mezi dvěma elektrony. Kdo tedy očekává román, bude nejspíše zklamán. Pro koho tedy kniha je? Určitě pro fanoušky vědy, pro čtenáře, co chtějí vystoupit z komfortní zóny hokejovek a závodů Formule 1. Možná i pro muže, protože tu není žádná laciná erotika a otlapkávání hrdinů na každé stránce. Já hodnotím knihu 2,5/5, tedy čistý průměr. Moc ráda jsem si ji přečetla a na chvíli se ocitla na místě, kam bych se normálně nevydala. Navíc je kniha krátká, čtivá a místy i zábavná. Děkuji Luxoru a autorce za poskytnutí knihy.     „Víš, mám pocit, že jsi můj dokonalý protějšek.“ „O tom pochybuji. Dokonalý protějšek je něco jako ekvivalent antičástice, takže až ho potkáš, oba společně anihilujete a ve spršce fotonů zařízení gama přestanete existovat.“ „Jsi zákeřnej jak prion z šílené krávy!“ „V tom případě jsem i nakažlivý a prakticky nezničitelný, takže bych z tvé strany uvítal trochu respektu.“ „Vymáchám tě v hydroxidu a potom nacpu do autoklávu.“