Uvěřil jsem slovům, které opěvovaly autora povídek. Že se bude jednat o horory bylo jen plus. Zpočátku jsem při jeho příbězích dýchal. Ale postupně se musel rozdýchávat, až jsem knihu dočetl se sebezapřením. Pokud je toto talent současného hororu, mám o jeho budoucnost strach. Nenaplněná atmosféra, nevýrazné postavy, vysněné zápletky, a ani literárně mi Barronův styl příliš nesedl. Některé povídky byly příliš rozvláčné, kratší zase překotně hnané k pointě. Mistrovství dobrého hororu tkví v děsivé atmosféře, tajuplnosti děje a mistrně popsaných postavách. Ani jednoho se mi nedostalo. A možná právě kvůli tomu, že napsat něco takového je setsakramentsky těžké... A jedno postesknutí navíc. Marně jsem mezi názvy povídek hledal tu, kterou skýtá obálka. Možná právě ona měla jistý potenciál. Škoda, že autor pouze navnadil čtenáře...

Řeknu to takhle. Už jsem si zvykla na autora, takže jsem se začetla rychleji. Všechny povídky byly dobré. Prostě ve stylu Barrona, do kterého jsem se zbláznila. A taky jsem si tak nějak oblíbila povídky tohohle pojetí. Nevím, zda to je překladem, spíš ale původním textem. Moc mě baví slovíčka, která jinde většinou nenacházím. Takže...hodnocení jednotlivých povídek logicky u jednotlivých povídek. Tam vždy i pár těch keců a emocí po dočtení. Opět ale musím vyzdvihnout, co mě na autorovi baví. Není to ten horor a děs, ale pocit hororu a děsu, způsobené textem, což mám mnohem raději. Žádná krev, aby to bolelo. Prostě vás načnou slova textu a dodělá vás to "potom", po dočtení. Navíc tady je zastoupeno víc žánrů, kam dal "sám sebe" a "jak to má on", přesto základ zůstává. Je to prostě jiný. Při čtení jsem si vzpomněla na film, který jsem teď viděla v kině. Má dost špatné hodnocení, protože přestože sci-fi není v něm v podstatě žádná akce a k dost věcem se divák musí dodrat sám, nedostane to na zlatém podnose. A Laird Barron mi přijde stejný. Musíte přistoupit na jeho hru a systém, jakým chce psát své povídky (já už mu to v druhé knize prokoukla a rozhodla jsem se, že mě to baví) a potom se vám zalíbí. Ale asi se nepoštěští každému. A taky každému nemusí sednout fakt, že se sice povídky odehrávají ve stejném v okolí, ale pokaždé jiném čase, který ne pokaždé není specifikovaný a čtenář si jej může domyslet ostaním popisem nebo popkulturními odkazy. Čili zase zapnout mozek. Dovolila jsem si též pokus o sepsání anotací povídkam, protože to neudělal nikdo přede mnou. Jistě, nejsem Barron a můj jazyk je trochu prostější, ale ono to půjde. Z knihy jsem byla celkově nadšená. Což jde snad poznat na hodnocení...