Synchronicita

Jungovu synchronicitu beru vážně, ale s názvem knihy jsem si ji před přečtením nespojoval, o to víc jsem v průběhu čtení zíral. Žánrově se jedná o horor z prostředí nacistické pseudovědy, okultního nacismu a Wunderwaffen. Tato témata jsou pro žánry hororu a thrilleru snad nevyčerpatelná a nějakou dobu už pronikají i do české beletrie. Tento román je plný morbidních snů, makabrózních vizí a tísnivě zobrazeného prostředí protektorátu. Jedním z překvapeních, bylo i zařazení tajemné bytosti známé pod jmény jako pérák, Skákající Jack, soví nebo můří muž. Myslím si, že se kniha zdařila a pochválím i obálku. Citace: "Co dalšího je součástí toho pokusu?" zeptal jsem se Leibnitze. "V pražských Letňanech a Kbelích máme tajné továrny na výrobu Wunderwaffen - zázračných zbraních. Vyvíjíme tam Hauneburg-Geräte, letadlo diskovitého tvaru."

Anotace mně navnadila hodně, po přečtení převládají smíšené pocity. Příběh je mixem snad všeho - od akčního děje s nádechem hororu až po fantasy (temnota a pod.). Co mi hodně chybělo, byly postavy s charaktery a vývojem. Všichni mi byly ukradený, jedno jestli esesák nebo učitel. František Niederle se plácal stránkami jako by se hledal - a on se taky hledal. Mohl to dělat jinak, uvěřitelněji. Chápu, že všechno mělo význam, ale příliš často jsem měl pocit, že někdo ukradl snad desítky stran příběhu a tak chyběly souvislosti (dívka odrazu pobíhající lesem). Později se to objasnilo, ale výsledkem je neučesaný maglajz. Obrovský potenciál nevyužitý. Měl jsem pocit, že čtu prvotinu a přitom se jedná o zkušeného autora. Škoda, no.