Záře supernovy

„Zkrátil jsem jejich utrpení! Protože jsme hořeli! Všichni jsme hořeli v záři supernovy! Ve věčném plameni!“ Při čtení tohoto příběhu už jsem si opravdu víc připadal jak ve space opeře. V prvním příběhu nazvaném Světlo pulzaru mi to docela spíš připomínalo nějakou RPG hru. Záře supernovy je ucelenější, přehlednější a možná i dramatičtější. Najdeme tu dovysvětlující věcí, které nás chvilkama zavádějí do dějů v předešlém příběhu. Dokonce se tu i vrátíme na místo činu. Ale je to přehlednější. Je tu pravděpodobně víc politických situací než by člověk čekal. Ale nejsou to nějaké nudné pasáže a není nutné se jich bát. Malá ochutnávka: „To Meredith!“ křikla na mě. A já si všiml, že má na čele stále ten velký krvavý šrám. Ani se nestačila ošetřit. „Ovládla řízení prostředí a vypustila vzduch ze všech sekcí lodě kromě jídelny, kde nás drželi. Potom zase loď natlakovala a nás pustila ven. Při tom všem se ještě dokázala napíchnout na senzory asociačního bitevníku a zmást je, takže nějakou chvíli netušili, že jim mizíme přímo před nosem.“ Byl jsem rád za návrat Desmonda Sommerse. Je to nezapomenutelná osobnost. Také je velmi povedené Intermezzo II. A dokonce jsem si užil i hudební doprovod. Při čtení jsem poslouchal Meat Loaf a to nejen jeho song „I´d Do Anything For Love. Pan spisovatel někdy píše nespisovně, ale je to jen takový skoro až příjemný pocit. No, prostě někdy napíše vokamžitě místo okamžitě a podobně. Na mě je v tom moc zamotaných pasáží. Možná bych uvítal něco přímočařejšího a akčnějšího. Ale jinak oproti první knize ze série Vesmírná asociace je tohle o něco lepší. Citát: Chci nakopat pár asociačních zadků.

Tahle kniha mi přišla o dost horší než první díl. Nevadí mi, že se hrdinové první knihy přesunuli na vedlejší kolej a vlastně už jsem se přenesla i přes závěr první knihy, který byl trochu zklamáním. Ovšem horší bylo, že hlavní hrdina Záře supernovy byl nesympatický po všech směrech včetně jeho lásky/nelásky k jisté ženě. Jako vážně, toto nebylo třeba. Neustálé omýlání jak s ní nemůže být proto jak vypadá, nebo co vlastně je, to je příliš únavné. To jsou takové ty věci, které obvykle muži nenávidí na dívčích románech :D Ale jako jinak, kniha funguje jako celek docela dobře. Pořád jsme neokorporatickém universu, kde jsou všichni vesmírnou asociací a dá se říct, že se tam i pořád něco děje. Neřekla bych že se jedná o důstojné pokračování jedničky, ale neurazí si knihu přečíst. Horší už je, že když jsem se dozvěděla, že ve třetí knize má hlavní postavou být Natálie, nemám sebemenší chuť si ji přečíst. Jak se mi ta ženská v první knize zamlouvala, ve druhé překroutila celý můj pohled na její osobu a pravda je, že ať už to má dopadnout jakkoliv, nechci to vidět jejíma očima. Je mi teď tak protivná, že bych to asi nezkousla. Ale kdo ví, možná jednou :D