Záře supernovy

„Zkrátil jsem jejich utrpení! Protože jsme hořeli! Všichni jsme hořeli v záři supernovy! Ve věčném plameni!“ Při čtení tohoto příběhu už jsem si opravdu víc připadal jak ve space opeře. V prvním příběhu nazvaném Světlo pulzaru mi to docela spíš připomínalo nějakou RPG hru. Záře supernovy je ucelenější, přehlednější a možná i dramatičtější. Najdeme tu dovysvětlující věcí, které nás chvilkama zavádějí do dějů v předešlém příběhu. Dokonce se tu i vrátíme na místo činu. Ale je to přehlednější. Je tu pravděpodobně víc politických situací než by člověk čekal. Ale nejsou to nějaké nudné pasáže a není nutné se jich bát. Malá ochutnávka: „To Meredith!“ křikla na mě. A já si všiml, že má na čele stále ten velký krvavý šrám. Ani se nestačila ošetřit. „Ovládla řízení prostředí a vypustila vzduch ze všech sekcí lodě kromě jídelny, kde nás drželi. Potom zase loď natlakovala a nás pustila ven. Při tom všem se ještě dokázala napíchnout na senzory asociačního bitevníku a zmást je, takže nějakou chvíli netušili, že jim mizíme přímo před nosem.“ Byl jsem rád za návrat Desmonda Sommerse. Je to nezapomenutelná osobnost. Také je velmi povedené Intermezzo II. A dokonce jsem si užil i hudební doprovod. Při čtení jsem poslouchal Meat Loaf a to nejen jeho song „I´d Do Anything For Love. Pan spisovatel někdy píše nespisovně, ale je to jen takový skoro až příjemný pocit. No, prostě někdy napíše vokamžitě místo okamžitě a podobně. Na mě je v tom moc zamotaných pasáží. Možná bych uvítal něco přímočařejšího a akčnějšího. Ale jinak oproti první knize ze série Vesmírná asociace je tohle o něco lepší. Citát: Chci nakopat pár asociačních zadků.

Skvělá kniha!Dobrý hlavní hrdina,akční,dobrodružná,moc jsem se při jejím čtení bavil.Samozřejmě měla občas slabší chvilky, ale zábavnost byla jasně na sto procent a tak to má být! Protože my jsme Vesmírná asociace!