Na tuto malou knížečku jsem narazil snad jen díky prozřetelnosti ve své knihovně. Díky knížce jsem pochopil, proč jsem tak školu nesnášel, proč jsem se jí celou svou bytostí vzpouzel. Je to takový malý klenot tato knížka, malička vzhledem, ale obrovská svým rozsahem a velikosti svých myšlenek. Škola Lidské bytosti určitého věku ( většinou ve věku od 6 - do 16 let ) tam musí se zákona strávit značnou část svého času, a zatímco tam jsou, musí dělat to, co je jim řečeno a tyto příkazy jsou obvykle vymáhány. Nemají téměř žádný vliv na pravidla, která musí dodržovat. Vězení - podle běžné definice - je každé místo nedobrovolného omezení svobody. Nutit dítě jít do školy je v souladu se zákonem, dokonce je protizákonné nenutit dítě jít do školy, pokud jste rodič a vaše dítě jít nechce. Škola = nucené vzdělávání. Stejně jako vězení, tento výraz zní krutě. Ale znovu, pokud máme povinné vzdělávání máme nucené vzdělávání. Výraz povinné, pokud má vůbec nějaký význam, znamená, že člověk neá na výběr. Abychom mohli uvěznit dospělého, musíme u soudu dokázat, že spáchal zločin nebo že je hrozbou pro sebe nebo pro ostatní. Přesto vězníme děti a dospívající do škol na základě věku. Toto je jeden z nejočividnějších hříchů nuceného vzdělávání.

Pre mňa otvorenie nového obzoru v problematike (školstvo), ktorej som sa v myšlienkach dosiaľ hlbšie nevenoval. Opis fungovania alternatívneho spôsobu učenia je fascinujúci rovnako ako štúdia o (ne)fungovaní súčasného školstva, konkrétne povinnej školskej dochádzky. Riešenie, ako je v knihe opísané, je komplikované a v krátkodobej perspektíve neuskutočniteľné, no zistenie, že alternatívne školy existujú už od deväťdesiatych rokov aj u nás je povzbudivé. Odporúčam každému, no najmä rodičom detí v predškolskom veku.