Svítání nad savanou je mojí první knihou od Hany Hindrákové. Autorku jsem si v podvědomí zaškatulkovala do šuplíku "černá Afrika", proto jsem byla zaskočena (nečtu anotace), že se více než polovina knihy odehrává v Praze s ústředním tématem "zhrzená láska a tanec". Až na závěr v Poděkování, jsem odhalila důvod! Autorka chtěla napsat knihu o svém oblíbené tanečním světě, a zároveň nechtěla svoje čtenářky ochudit o téma afrického dobrodružství. Což se jí tedy povedlo, já ovšem upřednostňuji ucelenější formát. Určitě si nenechám ujít další příběhy, které už budou z Afriky.

Knihu jsem otevřela včera večer a před chvílí dočetla. No tentokrát to nebylo ono. Alespoň pro mě. Čte se rychle a dobře, ale chybělo mi to napětí z předchozích a rozhodně zajímavějších příběhů. Určitě se těším na další knihu paní Hindrákové, jen doufám, že bude více ve stylu Nezlomného a Smrtícího byznysu ;)