Svět v bouři

„Mimozemští tvorové nebyli zrůdami o nic víc než jakákoliv pozemská šelma a to označení jen prohlubovalo hrůzu z nich.“ Třetí příběh „Měst“ mě moc nepřesvědčil. Po naprosto rozjeté dvojce „Země v troskách“, je „Svět v bouři“ celkem pokles. Míchání skupin, podivné vynoření Islandu a ještě podivnější cesta do Říma. A to ani nemluvím o konci – nekonci. Jako absolutně nesmyslné mi připadalo to setkání s lidma z vesnice. Pět jich jde požádat o pomoc, oni jim čtyři vesničany půjčej, ale odchází s nimi jen jeden z té expedice. Nemuseli vůbec nikam chodit, když jich ve finále na vyproštění auta bylo méně!!!! Ano, trochu se tu formuje další „nutný“ příběh, ale proč je tohle tak nepřesvědčivě a rychle ukončené, nad tím si lámu hlavu ještě dva dny po dočtení. Malá ochutnávka: Do ochranného pásma to od vládní budovy daleko nebylo. Einar si mohl zkrátit cestu a popojet jedinou tramvajovou linkou, která městem vedla, ale ta byla často přeplněná a z dusného vzduchu uvnitř ho většinou rozbolela hlava, a tak pokračoval po svých. Z druhé strany je tohle celkem napínavé akční dobrodružství. Jenže chvilkama jsem tak nějak zapomínal, kam tento příběh patří. Zdánlivě jsem si myslel, že čtu samostatnou knihu, která s „Městy“ nemá skoro nic společného, až na pár jmen z různých „výškových“ skupin. Ano, užíval jsem si to, ale jako plnohodnotné dokončení trilogie to neberu. Tak že po mírném nadšení, a podivném útlumu radosti, dávám jen 50%. Což se tady, na DK, dá vyjádřit jen třemi hvězdami u mého hodnocení tři a půl Hetešáka. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Jakmile je na povrchu „něco“ špatně, bude brzy „špatně“ všechno.

Konečne som sa dostal k poslednému dielu série Mestá v oblakoch. Sněgoňová napísala skvelý postapokalyptický svet. V tretej časti sa nám to pomalšie rozbieha. Do deja vstupuje nové mesto, a to na Islande. Island je najmenej zasiahnutá krajina krvilačnými tvormi z inej planéty. Samozrejme, nakoniec aj na psa príde mráz a Island sa musí brániť. Zatiaľ na Arche vymysleli plán, ktorý by mal zastaviť populačný rast C-éčok. Island sa pripája do tohto programu a spoločne s ostatnými členmi minulých častí sa vypravia do Ríma zabiť matku. Nemôžem si pomôcť, ale opäť mi to trochu pripomína Stargate a replikátorov. Autorka hodne čerpá z tohto seriálu, čo je cítiť aj v Légii. Avšak, mne to nejako neprekáža, Kristýna tam dokázala vopchať originálne prvky, čo sa počíta. Séria je pravdepodobne ukončená. Zo všetkých častí bola pre mňa tá prvá najlepšia, ktorá si držala asi najviac takú tajomnosť a napätie, ale všetky časti si udržujú kvalitu a stoja za prečítanie. Teším sa na ďalšiu tvorbu Kristýny Sněgoňovej.