Stříbrné hrdlo

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Host Ďábel je pryč, ona ho pustila zpět domů. A i když Juva ho nepotřebuje tak jako vardari (nesmrtelní), trpí stejně jako oni. Vardari jsou zoufalí a vypadá to, že se snaží rozšířit vlčinu. To se ovšem nelíbí radě a tak dává Juvě ultimátum... Čekala jsem dlouho, než jsem si přečetla první díl, protože jsem věděla, že se nebudu tolik trápit, než bude ten druhý. Jenže tím jsem se dostala k tomu, co jsem vlastně tak nějak očekávala – musím (ne)trpělivě čekat na díl třetí! Stejně jako předchozí díl je i Stříbrné hrdlo místy hodně temné a krvavé čtení, ale je to naprosto dokonalé, pohlcující, uhrančivé, mysteriózní - vlastně jako všechno, co jsem zatím od autorky četla. A víte co? Já to zbožňuju! Líbí se mi ten svět (i když žít bych tam nechtěla), postavy (Juva mi kupodivu vůbec nevadí, i když je občas hodně tvrdohlavá), vůbec mi nevadí lehoulinká romantika (vraťte mi Grífa!)... dokonce už fandím i padouchům (možná to vlastně padouši nejsou)! Stříbrné hrdlo navazuje tam, kde kniha Železný vlk skončila a čtenář se tak opět ocitá ve městě, které sužuje vlčina, krví poháněné brány stále umožňují cestovat mezi světy a mocní vardari se snaží najít ďábla. Jen rada města je mnohem méně trpělivá a nejde Juvě tak na ruku jako dřív – mají totiž nového „oblíbence“, který hravě zvládá ovlivňovat lid. Jsem naprosto nadšená ale teď trpím! Ano já vím, mohu si za to sama – číst něco, co není dopsané, to zavání průšvihem. A Siri ty konce jdou tak perfektně, že na konci pláčete a doufáte, že tam je ještě někde schovaný list s kusem textu, protože tohle vám přece nemůže udělat... Jasně že může! A já teď škemrám a prosím a moc, moc, MOC si přeju další díl! Je to skvělé, napínavé, čtivé a hlavně úchvatné! A i když to bude znít tak, že vám přeju utrpení, prosím přečtětě si to taky, ať v tom čekání nejsem sama!