Petr Hugo Šlik je pro mě nejlepší pokračovatel Jaroslava Foglara. Jeho série o Klárovu měla trochu smůlu, že začala vycházet ve stejném období jako Prašina, ale myslím si, že nezapadla (s ohledem na to, že jenom jednička měla několik nových vydání). A doufám, že nezapadne ani Stín železné opony, což je po Ztraceném na Nevděku druhý Šlikův sólo dobrodružný román. A možná by se dalo říct, že jednou nohou i nakročený k vážnější próze. Stejně jako v předchozích knížkách i tady, Šlik propojuje dobrodružnou detektivku s historií, tentokrát si vybral téma, které je v naší kolektivní paměti ještě živé, nelehké a určitě s ohledem na současnou situaci i neoblíbené, ale je o to víc potřeba o něm mluvit a poučovat o něm mladou generaci. Tím tématem je přecházení přes železnou oponu, což je v současné době díky věcem jako Bratři nebo Návrat krále Šumavy hodně probírané /ač by na něj možná někteří chtěli zapomenout/ ale dělo se tak a nedá se to odpárat. Petr Hugo Šlik kolem tématu vystavěl napínavý detektivní příběh, v němž se patnáctiletý kluk Matěj snaží vypátrat, co se stalo s autorem starého dopisu, který se mu náhodou podařilo objevit během prázdnin ve Slavonicích u babičky a dědy... Šlik na 180 stránkách rozjíždí naprosto parádní detektivní příběh, s nímž by se neztratil ani v detektivce pro dospělé. Jazykově je to vybroušený /brilantní ich forma a hovorový jazyk/ psychologie postav (nad tím vžitím se do dětských hrdinů žasnu vždycky) atmosféra místa, kde se kombinuje "džunglovistost" přírody a města. A jako třešnička na dortu leitmotiv, který vám cvakne v samotném finále, díky posledním vyloženým kartám na stůl. Tohle nemiňte, byla by to škoda.

Jedna z nejlepších autorových knih, určitě doporučuju :).