Olinka a kouzelná truhla

Není to špatné, ale a) děda je fakt příšerný morous; b) důvod, proč nemohla přijet Olinčina máma, je ostudný – pracujeme proto, abychom žili, nikoli naopak (tím netvrdím, že se to nestává, vím moc dobře, jak to chodí, jen si myslím, že je to ostuda); c) občas mi chybělo (do)vysvětlení – obava, že se sama v noci na patře bude bát, a druhý den ráno ani zmínka o tom, jak tu noc zvládla. Jinak velká spokojenost – i já jsem jako malá u prarodičů na půdě objevila truhlu, větší, než jsem tehdy byla já sama, plnou knížek. Často jsme se v ní se sestřenicemi a s bráchou přehrabovali a prožívali jsme díky ní úžasné chvíle, ačkoli jsme v ní nikdy nikam necestovali . . .

Až doposud jsem znala tohoto spisovatele spíše jako autora píšícího pro starší děti dobrodružné povahy. Když jsem tedy narazila na jeho čerstvou knihu určenou pro děti 6+, hned jsem po ní dychtivě sáhla a nebylo to jen tím, že knížka je opravdu na první pohled velmi zdařile vyvedená, s pěknými ilustracemi Petry Josefíny Stibitzové, kterou už známe z jejích předchozích knih Holub Kolumb a Pilot Pírko a nejnověji i z knihy Lesní soud, na který se, mimochodem, taky velmi těším. Zaujala mě i svým obsahem a tím, že je tu hlavní hrdinka šestiletá holka Olinka. Ta je o letních prázdninách poslána na venkov k dědovi, se kterým si moc nerozumí. Bručí, moc nemluví a Olinku vlastně ani moc nebere na vědomí. Ta se tedy utíká na půdu, kde najde něco, co jí doslova změní život. Knížka se mi líbila svojí fantasií a tím, že zpracovává velmi pěknou a srozumitelnou formou počáteční odcizení a následné sblížení dvou lidí. A přitom je to pohádkový příběh, kdy zlé síly svedou napínavou bitvu a dobro nakonec přece jen zvítězí. Navíc se tu dává dětem krásný příklad, že na stránkách knih je možné přenést se až za hranice všedních dnů, ať už je to do tajemné džungle za Mauglím nebo za kluky do stínadelských uliček. Takže hurá na ni! Zaklapněte víko a leťte!