Štěstí po česku

Mám tu čest být první a musím tuto knížku pochválit a doporučit, protože je vtipná a laskavá (a o to jde, jak se dočtete v jejím závěru). Kulturního Milana Tesaře jsem měla ráda v Reflexu, jeho rozhovory byly vedeny vždy příjemně a jeden jeho fejeton jsem si - pro radost - umístila na jednu ze svých soukromých nástěnek. (A taky se mi líbí on sám :). Taková nenápadná knížečka a co všechno se do ní vejde - postřehy o nás - lidech, naše české "specialitky", autorovy vzpomínky a různé odkazy a zajímavosti. Někdy mi čtení přivodilo mírné námitky nebo otázky, ale většinou jsem se usmívala, souzněla a kývala (jo, jo, to je přesný!) a přidávala si svoje vlastní, často pamětnické prožitky. Je to moc dobrý nápad, taková knížka o radostech českých, a k tomu ještě tak hezky napsaná (zamrzí pár špatných písmenek - a přitom tolik dohlížejících osob, jak se dočteme v tiráži!). Ilustrace pobaví - prostě Douša. Lepší knížku na právě uplynulý víkend jsem si nemohla vybrat. A miluji film Kulový blesk, díky za jeho připomínání vždy a všude.

Nebavilo. Na autorovi jde vidět novinářská praxe, často jsem se při čtení fejetonů/postřehů dozvěděla statistické zajímavosti, ale bylo to takové...nahořklé. Většina článečků končila nějakým povzdechem, který ve mně prostě zanechal podivnou, někdy až školometskou pachuť. Doporučila bych spíš starší generaci.