Může to vše trvat jen krátkou chvilku, zanedbatelný kousíček lidského života. A přesto pak už nic není a nebude jako dřív... Pro oběť znásilnění, obzvlášť pokud je ve své podstatě duší a věkem stále dítě, se začne rázem psát jiný život. Tomu, kdo ublížil, tato nepatrná epizoda přinese chvilkové uspokojení a po letech na vše třeba i úplně zapomene ve víru dalších prožitků, obzvlášť pokud zůstane nepotrestán. Pro chvilkové uspokojení přehodí výhybku jedné životní pouti. Jednou pro vždy. Nenávratně. Je asi nemožné po něčem takovém vidět svět jako bezpečné místo pro život. Pomoci by mohli ti nejbližší, jenže mnohdy selže i vlastní matka. A oběť pak je ponechána napospas svému traumatu i pochybnostem, zda si vše nějak sama nezavinila. A to tím více, čím méně sebevědomí od vlastní matky, svého ženského vzoru, do života dostala, pokud se jedná o nezletilou dívku. Snad by mohli vše trochu zmírnit a svou pomoc nabídnout i další lidé, kteří si povšimnou, že něco není v pořádku. A pokud nemohou pomoci, pak by neměli alespoň ubližovat lehkomyslnými výroky typu, že když fena nechce, pes ani neštěkne...