Tři kamarádi, tři mušketýři na Slovensku: Honza, Gabriel a Péter. Čech, Žid a Maďar. Všichni tři milují Slovenku Máriu, všichni čtyři se těžce probíjejí kritickými třiceti lety naší historie. Demokracie, válka, demokracie, totalita, demokratizace, okupace. Autor znamenitě vypráví a nemilosrdně popisuje tíhu doby, nacionalismus a tlak vetřelců i vnitřních nepřátel: Němců, Rusů, SNB, STB. Působivá románová kronika, skvěle propojený prolog a epilog, chytře vymyšlené posuny v ději. Porovnání a poučení pro ty, kteří si myslí, že posledních třicet let (1990 – 2020) trpěli. Jdu si opatřit další autorovy knihy. 90 % (aktuálně 238 hodnocení s průměrem 85 %).

Můj třetí Rankov. Velké plus za ten dějinný exkurs do let 1938 až 1968, zvlášť období předválečné, válečné a poválečné na slovensko-maďarském pomezí bylo pro mě hodně zajímavé. A stejně tak odbočka do poválečného rodícího se Izraele. Soukromé osudy tří kamarádů mi už poněkud drhly, zápletka s jejich společnou láskou Marií, kterou si tak nějak po celou dobu mezi sebou předávají (všechny ostatní ženy, které v životě potkají, jsou pro ně jen povrchní svůdnice…), mi přišla trochu románově vymyšlená. Navíc mi nebyli až tak sympatičtí (ač takové vyznění autor asi nezamýšlel), jeden uvědomělý komunista, který se na budování totalitní společnosti aktivně podílel, jeden kariérista, kterému nebylo zatěžko být pro dobré zaměstnání konfidentem STB a ten třetí… vlastně ten jen tak nějak proplouval životem a snažil se přežít, ale nakonec z těch tří kamarádů byl asi nejreálnější a mně nejbližší. Tři plus. Pozn. Autor knihu věnoval „otci, jeho přátelům a celé té ztracené generaci, která, kdoví proč, musela všechno zažít na vlastní kůži“. Takže je jasné, že budu srovnávat s osudem mého tatínka, který byl jen o rok mladší než hrdinové knížky. Asi by si s knižními postavami moc nerozuměl, zatímco Jan a Peter vládu komunistů v podstatě vítali, můj tatínek pochodoval 25.2.1948 v průvodu studentů k prezidentu Benešovi na Hrad, aby jejich nástupu zamezil…