Sojka & Sekáč

Konečně tu máme závěr celé série. I když na jednu stranu je dobře, že to není další z někonečných sérií, na druhou stranu mi to bude chybět. Já si to fakt zamilovala. Tím, jak jsou ty knihy a ořízky krásné, tím, že je to prostě něco jiného než jsem doposud četla, tím, jak vtipné scény tam byly. Taky si ale myslím, že autorka přesně věděla kdy skončit. Další díly by za mě už laťku neudržely. Třetí díl byl perfektní uzavření celého příběhu. Stále u mě ale vede Kavka a Řezník, to bylo prostě boží. Každopádně každý z dílů je vlastně úplně jiný. A každý má něco do sebe. Sojka a Sekáč byl více melancholický, dojemný, plný trápení. Malinko mi tu chyběly ty vtipy z předchozích dílů, i když i tu jsem se občas zasmála. Ale pravou je, že kdybych tuhle knihu četla jako samostatnou, asi by mě tolik nebavila. V tomhle případě jsem ji opravdu brala spíš jako velké finále a uzavření příběhu. Epilog byl super, já jsem spokojená. A musím zmínit dopisy, co Fionn posílal Rose. To byla fakt romantika, u toho jsem se culila jako pitomec. Miluju všechny tři bráchy i ty jejich ztřeštěné ženy. Věřím, že tohle určitě není čtení pro každého, ale mě to neskutečně sedlo a vždycky to bude jedna z mých nejoblíbenějších sérií.

I příběh třetího z bratrů byl fajn.... Přesně to, co jsem čekala a dobře mi kniha pomohla trochu se odreagovat od konce Spalujícího boha... Frustrovalo mě, že se Fionn fakt nechal donutit k tomu odloučení. I když ty dopisy pro Rose byly nádherné, čekala jsem, že se bratři spolu konečně vzepřou a budou svobodní.... To toužení a chození okolo sebe samozřejmě mělo svůj účinek. Možná dám časem šanci něčemu dalšímu od autorky.