Smrt bývá nehezká

Přečtením knihy Smrt bývá nehezká jsem zjistila následující věci: a) velmi mě baví styl psaní Jirky Sivoka, za b) mám dalšího autora, na jehož knihy se těším. To je tak, když má člověk v knihovně nějakou knihu dlouho, obchází ji, pak si ji konečně přečte a je mu líto, že tak dlouho čekala na přečtení. Povedený čtivý příběh, věrohodné postavy, boží ilustrace, bavila jsem se od začátku do konce. Další skvělá kniha z mého oblíbeného nakladatelství Golden Dog.

Tak si tak spokojeně čtu první kapitoly. No jo, aha, uvození do děje, nějaká retrospektiva, rodinka úspěšného spisovatele, ok, ok, super. No tak se předveď. Co bude dál? Rána do hlavy..., do mojí a následně husí kůže! A to v podstatě po celou dobu čtení, které bylo velmi krátké, neboť jsem to slupla za chvilku. Ztráta blízkého člověka velmi bolí a není divu, že se hlavní hrdina chytá myšlenky, že by mohl navázat spojení s tím, co odešel, protože to není, alespoň v jeho mysli, definitivní. Týpek, co nemá rád pandy a lilek, je skvělý vypravěč! No a nakladatelství Golden Dog Martina Štefka budiž pochváleno! :-)