Slunce a hvězda

Tento rok se nesl ve znamení Riordan maratonu od Zloděje blesků až po Slunce a hvězda jsem přečetla všechno za sebou, nevím jestli mám přiložit zklamání unavenosti ze série nebo woke blbárnám které jsou cpané na sílu. Bohužel jsi myslím že druhá možnost je ta pravděpodobnější, i když se jedná o nejdelší knihu ze světa řeckých a římských polobohů, je prázdnější než krátký Pohár bohů. V knize jsem viděla Rirdanovo vyprávění po málu vždy mě sice nějaká část nadchla ale potom to bylo udupáno dalším vleklým monologem buď z Nicovi nebo Willovi strany, dlouhý a vleklý děj u kterého jsem chvilkami i usínala, někdy jsem v ději měla takový guláš že jsem nevěděla zda vypráví Will nebo Nico, nebo Nico mluví o Wilowi, nebo Will Nicovi. SPOILERY !!!! Zápletka ? Ani jedna z nejlepších ale no.. bohužel když si to tam zpětně projíždím asi nejhorší opravdu byla, neviděla jsem v ní žádnou logickou motivaci, a útěk jakým se dostali ze šlamastiky stylu Deus ex machina byl hrozný. Poslední hřebíček do rakve byl rozhovor mezi Piper a Nicem kdy při vzpomínání na Jasona řešili no... ještě že to byli poslední stránky a né v půlce protože po tomhle bych knihu zavřela a už se k ní nikdy nevrátila. Prostě takto ne, mezi Nicem a Willem bylo toto napětí už dlouho a tento vztah se rozvíjel mezi knihami už dlouho ale ne tak agresivně jak to bylo napsano tady. K Riordanovi se vrátím vždy ráda i několikrát, chtěla jsem si knihu koupit v audioknize ale to radši předělejte do audioknihy starší díly které jsou stokrát lepší než tohle.

V rámci sérií inspirovaných antickou mytologii mám oblíbených několik postav, Percyho, Nica, Boba, Bobíka a Damasena. Takže byl u ně uspěch zaručen, navíc k Riordanovi neumím a ani nechci být kritická. Před čtením této knihy je nutné přečíst neheb původní sérii Percyho Jacksona, ale také Bohy Olympu a Apollónův pád.