Skoro se to podobalo lásce

Původně jsem od této knihy nic neočekávala - možná to, že se zasměji, že u čtení nebudu sedět jako socha a jen znuděně otáčet stránky, což se mi nakonec povedlo a já jsem nadšená. První novela o hlavním hrdinovi s přezdívkou Kuře mě příliš neoslovila, ale když jsem ji dočetla a začala číst o vysokoškolákovi Borisovi, četla jsem prakticky jako uhranutá. Jeho příběh z období normalizace mě bavil stonásobně víc, soucítila jsem s ním, s jeho problémy... a přála jsem mu, aby se na něj konečně usmálo štěstí. Byl to příběh o tom, jak se normálnímu člověku může postavit do cesty absurdní systém a lidé, kteří v něm hledají jakýsi únik od vlastní méněcennosti. Ke konci jsem měla chvilkami nutkání se rozbrečet, což se nakonec nestalo, přesto kdybych to nezmínila, patrně bych si připadala, že něco zamlčuji. Přestože Borisův příběh skončil otevřeně, asi si každý dokážeme představit, jak by pokračoval dál, takže v tomhle nevidím žádnou vadu. Mně se kniha opravdu líbila a jistě se k ní někdy zase vrátím. Pokud máte rádi příběhy z tohoto období, jsem si jistá, že vás kniha zaujme právě svou čtivostí a tím, že je srozumitelná.

Proč ne, milé překvapení.