Seminář

81% Zjišťuje, že má jeden řez nad kořenem nosu. Ale z něj mu krev do očí neteče. Během prozkoumávání rozsahu zranění je čím dál snažší poznat, odkud bolest vychází. Takže teď už si je naprosto jistý, že centrum té největší bolesti je na hlavě. Posouvá prsty po čele vzhůru ke kořínkům vlasů. Jenže žádné kořínky vlasů tam nejsou. Jen okraj kůže, kterého když se dotkne, promění se jeho prsty v pájecí lampu. Šmátrá opatrně rukou dál a trvá to nekonečně dlouho. Od okraje jeho čela se odřízl široký pruh kůže. Až dozadu do zadní části temene, kde už drží pevně na místě. Jonas znovu vykřikne, když mu dojde, co se stalo. Snaží se vrátit skalp zpátky na místo, cítí, jak kůže klouže po lebce, která je mokrá od deště a krve. Tma mu mlčky oplácí pohled. Trpělivě vyčkává. __________________________________________________________________________________ Do chatové osady, dál od civilizace, na břehu Uhlířského jezera přijede na seminář týkající se pochybného stavebního projektu, který je už od začátku opředen sítí lží, skupina kolegů. Seznámila jsem se s jednotlivými postavami, některé jsou mi sympatičtější, jiné méně. Jak padne noc, někdo, kdo se nemůže smířit se stavebním projektem, zahájí jejich vyvražďování. Příběh začíná být po prvních asi 100 stránkách napínavý, pak, směrem k závěru je už napínavý k nesnesení. Kdo vraždí se dalo odhadnout, ale jak to celé skončí, to tedy ne. Doporučuji!

Mats Strandberg vyšvihl thriller v duchu klasického slasher hororu, bez nějaké té fantastické berličky, jež by antagonistovi propůjčovala nadlidské schopnosti. Zároveň na to jde typicky skandinávských způsobem, kdy se na víc jak stu stránkách seznamujeme se skupinou budoucích obětí, přičemž u každého je nám nabídnut psychologický i sociální rozbor. Skrze dialogy a myšlenkové pochody postupně poznáváme kdo je co zač a buďte si jistí, že na firemním teambuildingu lidí z obecního úřadu poznáte docela zajímavé typy. Naštěstí nerazí autor logiku, že kdo má být mrtvý musí být čtenáři nesympatický, takže když dojde na lámání páteří, je vám líto i toho největšího podvraťáka. Ovšem čekáte-li, že vám Seminář nabídne něco víc, než že skupině lidí na odlehlém místě někdo pustí žílou, nemusíte se s knihou ani namáhat. Tohle je sic pomalá, leč přímočará vyvražďovačka; s nápaditým průběhem, ale bez špetky inovace. Působivá, ovšem v důsledku stejná jako desítky jiných. Pak už je to jen o lásce k žánru.