Už dávno nepatřím mezi YA čtenáře, ale někdy se v této sféře objeví témata, která mě upoutají a zasáhnou mé osobní nitro a mou podstatu. Tato kniha totiž naprosto vystihuje mé pocity ohledně možného konce světa. Možná je troufalé to tady psát, ale už jako malá jsem vnímala život trošku jinak než děti běžné vnímají a má představa o životě se hodně zakládala na mém osobním pocitu a potřebě konečna. Proto mne naprosto fascinuje, že se našel autor, který toto dokázal popsat tak, jak to celé roky vnímám já a tolik myšlenek a pocitů bylo pořád stylem: "Tak to cítím, tak jsem nad tím přemýšlela, tak jsem to řekla!" Je to směšné, já vím, ale co víc potřebovat, než souznění s autorem. Cesta ke konci světa je protkána několika hlavními postavami, které řeší své osobní problémy a teď zjišťují, že na to nemají tolik času, jak by si mysleli. Jak je v knize uvedeno "vše je zhuštěné". Detektivní zápletka mi nevadila, protože je na ní dobře ukázáno, jak je mladý člověk křehký a zranitelný a taky, že u dospělých lidí tomu není jinak. Ve světle blížící se komety a nevyhnutelného zániku se každý stává zranitelným ještě víc než dosud byl. Za mě - autor dokonale vystihl situace a řešení v takové chvíli. Neopomněl žádná témata, která dnes každého tíží či o nich slyšíme. Rozhodně se ale držel trendu, že v žádné současné knize nesmí chybět LGBT problematika a pomalu všechny národnosti. No co už, to se nedá nic dělat, překousnu. Co je podstatné pro mne jako člověka, který nad tímto často přemýšlí, že spisovatel se nebál žádných témat - těhotenství, stáří, lásky, smrtelné nemoci, násilí, zoufalství, všech vyznání, dalších tragédií, které se děly pod tíhou této knižní skutečnosti. Nic nevynechal a čtenář tak dostává možnost se nad tím vším zamyslet. A to pak ty emoce jen lítají a ukazují, zda jste opravdu pořád lidští a nebo je vám to jedno. Každopádně ač věřím, že na toto téma jsou i jiné a možná lepší knihy, tak ke mě přišla tato kniha a pro mě se stává srdcovou záležitostí.

Mats Strandberg není zrovna nejmilosrdnější tvůrce. Koneckonců, jak sám název románu napovídá, o komedii nepůjde. Nomen omen, víc netřeba dodávat. Přesto člověk počítá s tím, že když jde o knihu pro dospívající, nebude jim autor nalévat do hlav neředěnou depresi. Jenže když hned z kraje dá na srozuměnou, že se k Zemi blíží kometa, která z nás všech udělá čevabčiči, musela by to být velká sci-fi, aby s tím šlo něco dělat. O to navíc v příběhu vůbec nejde. Ten se totiž soustředí na životní peripetie dvojice rozdílných hrdinů před dvacítkou, kteří za pár týdnů očekávají zánik všeho. A třebaže se může zdát, že nic nemá smysl, potřeba nějakého cíle – například najít vraha své ex-přítelkyně – může být ve finále tím, co udržuje vaši příčetnost v normálu. Konec je zvláštním románem, plným zdánlivě zbytečných dialogů, odboček a proslovů, zároveň však pohlcující atmosférou prosycenou apatií. Skutečný armageddon by takhle poklidně asi neprobíhal, ale snad nebudeme mít příležitost to zjišťovat.