Samarkand

Žádnou odpověď jsem mu neslíbil, ale i z otázky se člověk může dozvědět spoustu věcí. Na obalu knihy se píše, že se jedná o příběh ze světa Drsného spasitele. Ano, to je sice pravda, ale nečekejte Drsného spasitele. Sice se v tomto příběhu objeví, ale jedná se už jen o jeho sochu s rotačním kulometem v rukou. Ano, z Drsného spasitele je v tomto příběhu už je BŮH. Ale to neznamená, že nepřijímá dary. Nejlépe nějakou tu mrtvolku zakopanou u nohou jeho sochy. A když to uděláte, možná na vás ta jeho socha i mrkne. Ale nechtějte po něm raději nic, dejte dar, a jen se usmějte :-) Citát: Muž s jednou rukou vařil čaj a leštil porcelánové hrníčky. Po sérii Kapitán, Veterán a Válečník, se mistr Žamboch opět vydal trochu jinam. Ale když se nad tím čtenář zamyslí, tak zas tak jinam to nebylo. Opět zde vládne magie, jako v již zmíněných, ale zde je toho trochu víc. Nějaké to sci-fi, zamotané magií a lidská podstata, láska, žal, vztek a um, to vše se skloubí v této dobrodružné záchraně. Proč záchraně? Inu, když vám unesou těhotnou ženu, jste určitě schopni se vydat po stopách únosců a pěkně jednoho po druhém likvidovat. Pro svou rodinu uděláte všechno. A když se vám cestou pomsty vrací dávno zapomenuté schopnosti, děláte to vlastně s radostí. I když se bojíte, kam to povede. Malá ochutnávka: Sledoval jsem, jak muže prohledává a to, co jsem přehlédl, schovává do svých kapes. Byl pečlivější než já. Měl jsem pocit, že jeho finální prohlídka bude ještě pečlivější. Ten čtvrtý ještě žije, upozornil jsem ho. To nevadí, já si s ním nějak poradím, mávl rukou. Beznohý muž to zaslechl, něco řekl, ale nerozuměl jsem mu. Jeho věc, jeho a nákupčího mrtvých. . . Líbí se mi, jak to pan spisovatel pojal. Hlavní hrdina si toho ze své minulosti moc nepamatuje, ale ví, jak všechno funguje. Ale moc se nad tím nepozastavuje. Řídí se heslem: Hlavně, že to funguje, neptejte se jak a neřeš to. Tak že jsem se neptal, neřešil a byl jsem strašně rád, že mu to fungovalo. Chvilku jsem si tedy připadal jak ve Hvězdných válkách, ale podstata příběhu je drsnější, krutější a krvavější. Malá jednohubka na dvě stě stranách. Rychle a pohodově se to četlo. Sice to mohlo býti delší, ale myslím si, že pan Žamboch toho v poslední době napsal docela dost, a tak má právo na něco povídkovějšího. Pět Hetešáků, ať se bohové nezlobí. ( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ) Citát: Ideální je potřeby uspokojovat současně, násobí to rozkoš.

Jeden božský superman, mnoho zbytečných čarodějů a spousty násilí a brutality. A takový to byl zajímavý začátek. Současná fantasy se snad teď píše trochu jinak, nebo prostě na tuto krvavou fantasy, není ta správná doba. Bohužel, mně se tento příběh zdál až moc jednoduchý, protože brzo zjistíte kdo se stane vítězem. Opět mně pan Žamboch hodně zklamal. Slovo Samarkand je ve skutečnosti název třetího největšího města Uzbekistánu.

Samarkand, město lidí a démonů. Vlastně hlavně démonů, lidé jsou zde převážně za otroky, sluhy, případně potravu. Miroslav Žamboch v této dvou set stránkové novele předkládá klasický příběh muže, bojující nejen s démony, ale i se svou minulostí a se sebou samým. Příběh muže ochotného položit svůj život za záchranu své rodiny. Ano nic sofistikovaného, ani nového, u autora klasické schéma, ale upřímně spousta fanoušků ani netouží, aby Žamboch experimentoval a psal nějak novátorsky, zcela jinak. Jsem rád, že se autor vrátil do světa Drsného spasitele a doufám, že to nebyl jeho poslední návrat.