Sám nejsi nic

Článek s generálem Opatou v příloze Pátek LN ve mně vzbudil zvědavost a tak jsem si koupila jeho knihu. Kdo čekáte nějaké drby či kritické pohledy na náš svět, asi budete zklamáni. Pan generál v ní čtenáře seznamuje se svými začátky v armádě, studiích v cizině, účast v sedmi misích a nakonec se svým působením v nejvyšší funkci velitele generálního štábu. Mně se naopak kniha líbila. A proč? Líbilo se mi odpoutání se od politiky, ačkoliv pan generál jako občan má svůj politický postoj. Vyprávění na mne působilo hodně pohodově, i když se týkalo velmi závažných událostí, které musely zamávat s psychikou všech zúčastněných a určitě pohodové nebyly. S úctou generál přistupuje ke svým kolegům i zahraničním vojákům a jejich velitelům. Vážil si rad zkušenějších a rád se s nimi setkával. Chrání se své soukromí. Líbil se mi jeho přístup: vyskytl se problém, musí se hned řešit. Láska k armádě a naší republice prochází celým jeho životem. Jen ke konci knihy na mě trošku padl svěrákovský citát z Vratných lahví: Už tady nejsem rád. Ale to je možná jen můj dojem. Jako člověk má můj respekt a věřím, že nezapadne a jeho obrovské zkušenosti budou i nadále využívány.

Od knihy čekal více, vše je popsáno jen povrchně, rychle. Uvítal bych mnohem větší počet stran, ale to je můj názor :-) Na druhou stranu mi kniha, jakožto člověku co se touto tématikou laicky zaobírá, hodně. Odnáším si hlavně pohled na vývoj naší armády, s čím se musela popasovat a zároveň i jak velký kus ušla za těch "pár let". Pro mne bylo nejzajímavější číst o tom, že nejmoudřejší byli jednotlivci a vizionáři, kteří naštěstí na některých postech byli a díky nim je AČR tam kde je, protože to mohlo být sakra horší. Osobně bych uvítal i klidně samostatnou knihu na téma propojování s NATO, jak funguje, proč je. A co mne hodně mrzelo byla právě velmi krátká závěrečná část od Krymu po současnost, jak NATO reagovalo a co se dělo. Tam jsem si odnesl nejvíce zajímavých informací. Díky za zajímavou četbu a nadčasový název knihy.