S.O.S. Amore

Chiara je vyzrálá žena, která by měla mít zdravé sebevědomí a mít se ráda. Jenže osud jí napsal do života jenom samé muže, které jí využívali. Její nízká víra v sama sebe je podlomená už v dětství, kdy je opustil otec, který pak o ně nejevil zájem. Má jen sestru Sáru a matku, od které se zdravému sebevědomí rozhodně nemohla naučit. Začíná chodit k doktoru Follimu, aby se naučila mít se ráda. Terapeut jí nabádá, jak by se měla chovat ke svému okolí a především sama k sobě. Upřímností to všechno začíná. Chiara má ženatého přítele Andreu, při cestě vlakem poznává Riccarda, který se stává jejím kamarádem, který by mohl být něco víc… Z absolutního štěstí se propadáme do nešťastného dna. Spoustu věcí si komplikuje sama, protože pravdu si upravuje v pololež, aby ochránila blízké vztahy. Mnohdy tak ublíží nejvíce sama sobě. Ujasní si včas Chiara, co od života čeká, co chce a kam směřuje? V knize přichází dva zásadní zvraty, které bude muset Chiara ustát a vyrovnat se s nimi. Překvapilo mě, jak se nechala vláčet kamarádkou Barbarou. Ani nechápu, jak takovou osobu mohla kdy nazvat přítelkyní. Líbily se mi trefné komentáře Chiary při sezení s psychologem. Je pravda, že byla hodná, ale hloupá v hodně situacích. Ale ono je nás víc, co neumíme říct okolí NE. I když je nám situace nepříjemná, měli by jsme se to naučit. A to vůči všem, hlavně v rodině, kdy si myslíme, že prostě vyhovět musíme….

Teda to je hrůza :( Knihu po 100 stránkách odkládám. Přečtu si jen konec, ikdyž už teď tuším, jak to celé dopadne. Hlavní hrdinka mi je straně nesympatická, na to že je to dospělá žena, chová se jak husa. Za hezkou obálku dávám alespoň jednu *