S.O.S. Amore

Chiara je vyzrálá žena, která by měla mít zdravé sebevědomí a mít se ráda. Jenže osud jí napsal do života jenom samé muže, které jí využívali. Její nízká víra v sama sebe je podlomená už v dětství, kdy je opustil otec, který pak o ně nejevil zájem. Má jen sestru Sáru a matku, od které se zdravému sebevědomí rozhodně nemohla naučit. Začíná chodit k doktoru Follimu, aby se naučila mít se ráda. Terapeut jí nabádá, jak by se měla chovat ke svému okolí a především sama k sobě. Upřímností to všechno začíná. Chiara má ženatého přítele Andreu, při cestě vlakem poznává Riccarda, který se stává jejím kamarádem, který by mohl být něco víc… Z absolutního štěstí se propadáme do nešťastného dna. Spoustu věcí si komplikuje sama, protože pravdu si upravuje v pololež, aby ochránila blízké vztahy. Mnohdy tak ublíží nejvíce sama sobě. Ujasní si včas Chiara, co od života čeká, co chce a kam směřuje? V knize přichází dva zásadní zvraty, které bude muset Chiara ustát a vyrovnat se s nimi. Překvapilo mě, jak se nechala vláčet kamarádkou Barbarou. Ani nechápu, jak takovou osobu mohla kdy nazvat přítelkyní. Líbily se mi trefné komentáře Chiary při sezení s psychologem. Je pravda, že byla hodná, ale hloupá v hodně situacích. Ale ono je nás víc, co neumíme říct okolí NE. I když je nám situace nepříjemná, měli by jsme se to naučit. A to vůči všem, hlavně v rodině, kdy si myslíme, že prostě vyhovět musíme….

S.O.S. Amore bol smutno-vtipný príbeh o komplikovaných rodinných vzťahoch, životných vzostupoch a pádoch, nešťastnej láske, zlomenom srdci, nízkom sebavedomí, samote či hľadaní seba samého. Nechýbal tu sarkazmus, humor a irónia, ale aj viacero závažných tém, ktoré vo mne vyvolali množstvo emócií. Priznávam, že zo začiatku mi trochu trvalo, kým som si zvykla na štýl písania, ale potom som si už čítanie užila. Hlavná hrdinka Chiara bola teda riadne číslo. Keď svojmu terapeutovi hovorila o svojich predchádzajúcich vzťahoch, nevedela som, či sa smiať alebo chytať za hlavu. Mala ,,dar" na vyhľadávanie exotov, až som si hovorila, že to snáď ani nie je možné. Pri terapeutických stretnutiach som sa musela neraz smiať. Jej terapeut bol tiež veľký sympaťák a musím povedať, že s ňou mal veľkú trpezlivosť, fakt mu jeho prácu neuľahčovala. Chiary mi zároveň bolo aj veľmi ľúto. Už v detstve jej ublížil jeden z najdôležitejších ľudí v jej živote a odvtedy sa to s ňou tiahlo. Kým pre ostatných by sa aj rozdala, mala pre nich pochopenie a dokázala im odpustiť, na seba bola tvrdá. Mala nízke sebavedomie a nemyslela si, že si zaslúži niečo ,,viac". Pukalo mi srdce, keď som videla, ako s ňou väčšina ľudí zametá a ona si to nechá. Kým ja som zúrila a pri čítaní sa mi otváral nožík vo vrecku, ona o všetkom hovorila s takým kľudom, z čoho mi miestami bolo ešte viac smutno... Je mi jasné, že nesadne každému. Niekto môže povedať, že bola hlúpa a často si sama ešte viac skomplikovala život, ale ja som jej rozumela. Keď ste odmala zvyknutý, že s vami ľudia zle zaobchádzajú, ťažko potom očakávať niečo iné (aj keď nehovorím, že občas som nemala chuť s ňou zatriasť a zakričať: ,,Nerob to!"). Veľmi som dúfala, že sa zbaví niektorých ľudí vo svojom živote, dupne si a postaví sa sama za seba. Samozrejme, že nesmela chýbať ani dávka romantiky, bez toho by to nešlo. Ako sa však dalo očakávať, aj táto časť Chiarinho bola poriadne zamotaná a komplikovaná.