S brokovnicí pod kabátem

Po opusu Nikam (2010) vydává hojně čtený i ctěný básník sbírku, jejíž název naznačuje mnohé. Utržené příběhy, naznačené obrázky, citovaná zdání i zdánlivé citace, hloupému nápověda, chytrému zásah. To vše hravě teskné i teskně hravé. Tak i naopak. Jak jinak, když sám autor dodává: Je to kniha záhadná, čtu si teď v ní a divím se, divím. Tohle že jsem napsal já? Nebo vystřelil? A kde mám vlastně kabát?
A mezi verši najdeme tento návod: „Ta podoba! / Kdybych už nebyl někdo jiný, / Mohl bych to být já“
Pokusy, v nichž máloco zůstane takové, jaké se nám zdálo.„Svět do večera zchátral / Dům se vyprázdnil a z dítěte byl stařec // Verše se prodlužovaly / Tu a tam zazněl rým / Pes vychlemtal vodu z misky a zase odběhl“
Anebo „Ta podoba! / Kdybych už nebyl někdo jiný, / Mohl bych to být já“
A jedna z mála jistot? „To, nač si vzpomeneš / To bude dál“.