Rok v Provenci

Audiokniha, kterou jsem poslouchala, je výborně načtená sympatickým hlasem Pavla Soukupa. Jedná se o příjemné a pohodové vyprávění, ve kterém se přeneseme spolu s autorem do nádherné Provence. Ten zde nepopisuje žádný ucelený příběh, jako spíše rozličné příhody a střípky toho, co jakožto Angličan ve Francii a konkrétně v této její části zažil. Moc se mi líbilo střetávání dvou různých kultur, přičemž ta francouzská je – pro mne tedy určitě ;-) - sympatičtější a také mému srdci definitivně bližší. Knihu autor rozdělil podle jednotlivých měsíců do dvanácti částí a ukončil ji stejně jako běžný kalendářní rok prosincem. A i když se to možná nezdá, každé období má něco do sebe. Zážitky jsou totiž skvělé v každé roční době a já jsem se opravdu často přistihla, jak se směji vtipným situacím a autorovým humorným postřehům. Kniha je prostě takovým hezkým pohlazením na duši, proto ji nejenže hodnotím plným počtem, ale zároveň doporučuji k přečtení těm čtenářům, kteří chtějí aspoň na chvíli zapomenout na všechno kolem sebe a přenést se do světa, kde si mohou pochutnat (nejen) na lanýžích a vypít vynikající víno ;-).

Z knihy dýcha pohoda, a to napriek byrokracii, vlečúcim sa stavebným úpravám domu, mistrálu a iným lahôdkam. Je poznať, že autor neklame, keď tvrdí, že sa v Provence cíti ako doma. Takýto spôsob života síce nie je moja čaša vína (aspoň nehrozí, že budem závidieť), ale je zaujímavé dozvedieť sa niečo o miestnom kolorite, zvlášť keď je všetko opísané s láskou a humorom. Nepreložené francúzske výrazy, ktorými je kniha prešpikovaná, sú mierne otravné, ale to nijak zvlášť nevadí, čítanie je to ozaj veľmi príjemné. Na hradbách v Ménerbes bylo denně večer slyšet, jak je tu nádherně, jmenovitě mi utkvěl v paměti komentář jednoho postaršího anglického páru, rozhlížejícího se vůkol. „Nádherný západ slunce,“ řekla. „Ano,“ odvětil její manžel. „Skutečně pěkný na tak malou vesnici.“