Říp

Říp nadmořská výška 459 m, ještě pamatuji ze školy pomůcku 4+5 je 9, nyní se udává výška 461 metrů. Na Říp koukám z domu přes 60 let a mám ho prolezlý za ty roky důkladně jako dítě jsme chodil s dědou na úpatí Řípu už zjara na houby. Na úpatí Řípu, koncem března rostly kačenky české, v dubnu se chodilo na smrže, v květnu do zdejších třešňových sadů na čirůvky májovky a závojenky podtrnky, v lipové aleji cestou na Říp se v červnu objevovaly hřiby koloděje. V doubravách zde rostly první hřiby dubové a celkem běžně zde v 70. letech minulého století rostl, dnes chráněný státem hřib královský. Na houby sem chodím pořád i provádět mykologický průzkum a po tolika letech, kromě hřibu královského i když se sporadicky objeví některý rok pár plodnic, zde roste hub opravdu velké množství, záleží ale jaký je rok, ten letošní je zde na Podřipsku extremně suchý. Kniha se zabývá spíše archeologií, geologií, informacemi z minulosti Řípu a Podřipska, botanice je zde věnováno jen pár stránek, mykologii žádná. Pro zajímavost z mykologie ještě uvedu, že na Řípu, kousek pod Pražskou vyhlídkou roste z Červeného seznamu hvězdovka Pouzarova . Knihu jsem každopádně jako podřipan uvítal, pár zajímavých věcí jsem se zde dočetl, ale archeologie a geologie není můj šálek kávy a kniha mohla být opatřena kvalitnější fotodokumentací.

Dobře sestavená a fotograficky hezky vybavená monografie, nicméně obsáhlé části knihy (geologie, letecká i terénní archeologie) jsou i přes svou odbornou poctivost docela suché, interpretačně natolik opatrné nebo informačně fragmentární, že si člověk po přečtení až říká, jestli to přelouskání takové spousty stránek vlastně stojí za tu výslednou, spíš jen mlhavou představu. Možná by pomohla mapa Podřipska se zakreslenými nejvýznamnějšími archeologickými lokalitami. Nebyl jsem schopen číst úplně všechno a vybíral si, ale i tak jsem získal čtenářskou alergii na nicneříkající, ale asi nevyhnutelný archeologický termín "objekt". To je ovšem slabina věštiny archeologických textů, málokterý archeolog to dokáže napsat tak, aby z toho bylo skutečné dobrodružství objevování. To do knihy vnáší Václav Cílek se svojí interpretační košatostí a schopností zobecňovat v co nejširším kontextu. Bez téhle romanticky "krolmusovské" odvahy popustit meze možnostem a fantazii by to nebylo příliš ke čtení, i když je to samozřejmě mnohdy asociačně až přebujelé. Na druhou stranu překvapí, že když uvažuje o krajině kolem Řípu z geologického hlediska, vůbec si nepoloží otázku, co se na soutoku pod Mělníkem do čeho vlastně vlévá... Výsledně mám z knihy pocit, že to, co nelze u Řípu jasně prokázat a doložit archeologicky, lze velmi snadno mytologicky vybájit. Ty nánosy mytologizace jsou z většiny dodatečně navezené, podobně jako ta zemina, kterou na převážně stepní Říp navezli v 19. století, aby tam mohl vyrůst "slovanský" les. (Důležitý fakt, že Říp byl až donedávna holý, je tu dost málo zdůrazněný, dal jsem tedy do Zajímavostí). Problém je v tom, že jak ta navezená zemina i se vzrostlým lesem, tak ta novodobá mytologizace (na mysli mám především tu národní a obrozeneckou) může někdy spíš zakrývat než odhalovat to, je na Řípu opravdu cenné, původní a hodné úcty. Vzpomínám si, že když jsem byl na Řípu, byl jsem dost otrávený jednak tím nepřirozeně působícím lesem a nedostatkem výhledu do kraje, velmi nedůstojným občerstvením na vrcholu, sterilitou vnitřku rotundy a tak nějak jsem doufal, že mi tato kniha Říp konečně rehabilituje... To se ale úplně nestalo, i když díky za ni. Nejcennější na knize je to, že poukazuje do mnohem vzdálenějších dob, než si přivlastňujeme. To, co je ale na hoře fascinující, pro mě zůstává stále v mlze, kdesi mezi strohou faktomluvou a bájeslovím, přesně jako ten vrcholek Řípu na obálce.