UF... Tohle bylo jedním slovem náročné a nevím úplně, zda to autorka dobře odhadla. Kniha je velmi hutná, dějově velmi náročná a ačkoliv je psaná v perfektním neustálém napětí, které vás pohání číst stránku za stránkou, tak je to velmi únavné a vyčerpávající.... zpočátku zde máme jednak brutální mučení Hunta a jeho dopadených společníků a Brycino cestování Nočním dvorem společně s Nestou a Azrielem... které obsahovalo hodně vysvětlování a velmi, opravdu velmi obsáhlé zahrnutí historie vílího světa, kdy se za mě autorka nechala kapku unést... čekala jsem výbuch emocí, když se Bryce konečně setká s Huntem a Ruhnem, ale to se nestalo. Romantické linky se tady jakoby všechny vytrácejí, akorát na konci je několik erotických scén rychle před samotným závěrem. Bryce a Hunt se většinu knihy neshodují a rozhodně jsem tady neměla pocit, že jsou ony spřízněné duše a za mě autorka bohužel zatím ničím nepřekonala romantický příběh Rhysanda a Feyre... k mému velkému zklamání se zde vytrácí i linka Ruhna a Laně, místo toho nám autorka naservírovala linku s Ithanem a Tarionem, které nebyly za mě zajímavé a byly vlastně uplně zbytečné, neb děj nikam neposouvaly. Bryce se zde stává jen mocí opojená víla, která si jde tvrdě za svým bez ohledu na ostatní včerně jejího milého a je doplněna řadou rádoby vtipných hlášek - chápu, že je tam autorka dala, abychom věděli, že je to stále naše dobra stará Bryce, ale mě to spíš rozčilovalo a ne za každou cenu se to tam hodilo a vůbec celý ten přerod z obyčejné holky Bryce na mocnou vílí královnu mi přišel hrozně na sílu. Závěr knihy byl velmi dlouhý, utahaný a velmi náročný, kdy jsem opravdu byla ráda, že je konec. Z celé téhle trilogie byl za mě nejlepší bohužel první díl a tento díl byl sice nadupaný a vězí za ním extra porce literární práce, ale není to kniha, po které bych sáhla znovu.

Druhý díl nás zanechal s otevřeným koncem. Kniha je velice rozsáhlá, dějově náročná, obsahuje mnoho zvratů. Co se týče samotné hlavní hrdinky, tak ta mě vysloveně iritovala. Z hrdinky stává mocí opojený subjekt, který činí kroky za zády svých bližních, nebere ohledy na city druhých, má nedospělé hlášky, opakovaně prezentuje „badass pozu“ ačkoliv se dušuje, že ze světa chce odstranit nerovnosti a sama takto prezentuje opak. Ostatní hrdinové ji vykreslují jako zlatíčko a osobu, která vše myslí dobře. Mrzí mě, že děj kolem Oriona ustoupil trošku do pozadí. Samotný konec pak vyznívá až naprosto idylicky, mám za to, že autorka ráda ve 3. dílech oživuje. Čekala jsem, že bude dán větší prostor Ruhnovi a Lidii, na což jsem se těšila, místo toho jsem dostala výplňové kapitoly o Ithanovi a Tharionovi, které byly někdy úplně zbytečné. Závěrečné kapitoly mi přišly jako výsměch. Jak chce hlavní hrdinka nastolovat demokracii ve světě, kde každý rod má vlivné vůdce? Je to přitažené za vlasy. Knížka mě sice nutila číst stále dál a dál, ale ve výsledku jsem v samotném závěru unavená a jsem ráda, že jsem vysvobozená z dalšího čtení…