Psí štěstí

Melanie (29), která pracuje jako vedoucí nákupního odd. u Brungsdahl Möbel v Kolíně nad Rýnem se dozvídá, že zemřela její prateta Sybilla (84), kterou naposledy navštívila jako dítě před cca 20ti lety v Lichterhavenu. Mel se dozvídá, že jí prateta ustanovila dědičkou domu, obchodu a psa, avšak za jistých podmínek. Smrt Sybilly jí mrzí, ale trávit rok v místě, které si matně vybavuje z dětství se jí nechce. Rozhodne se přijet osobně a sdělit své stanovisko právníkovi, který tak rozhodně nevypadá. Alexander Messner je velmi netradiční advokát a notář, současně i dobrovolný hasič a jeden z nejžádanějších svobodných mužů v okolí. Mel se nechce vázat, a to na místo ani na lidi, a to po své zkušenosti se svojí matkou Silvanou, která nedokázala vydržet v žádném vztahu dlouhodobě, i když její třetí manžel Marcos vypadá velmi nadějně. Nemá také žádné zkušenosti s domácími mazlíčky, a tak je pro ní Čoko, úžasně roztomilá 10ti měsíční štěněcí slečna čokoládově hnědého labradora nepředstavitelná výzva. Je zde celkem dost postav a nejdůležitější jsou mimo výše uvedených ještě Alexovi sestry, Christina a Luisa, rodiče Anke a Arno a prarodiče v podání Evelyne a Norberta. Sousedka Elke, její tchýně Lotti, a v neposlední řadě pomocnice v obchodě Deana. Ze začátku mi ten příval postav dával lehce zabrat, ale celkem rychle jsem se zorientovala a věřím, že většinu potkám i v dalších dílech. Kniha je příjemná, pohodová s trošku váhající hlavní hrdinkou, která měla neuvěřitelně pasivní postoj k životu. Díky za Čoko a její myšlenkové pochody. Z psího pohledu, láska, zábava, něco dobrého na zub a dostatečné venčení jsou splněný sen, vč. paničky. Závěr nepřekvapí, možná jen, že vše šlo tak rychle a snadno. Současně jsem splnila jeden z bodů letošní výzvy, takže za mě celková spokojenost.

Pohodové čtení a psí myšlenky a reakce na lidi vyjádřené v knize "nahlas" mě často rozesmávaly. Proto sahám rovnou i po volném pokračování - Kdo je tu šéf?