Prorok a Lady Kosice

Zajímavý námět na pohled lidí, co se může stát, když se dostane k moci chamtivý člověk a pracuje jako starosta městečka. Nařídí sociální experiment po vzoru ptáků kosů. Co by to všem přineslo? Lepší efektivitu práce nebo naopak úplnou katastrofu. Můžou se lidé začít chovat jako jiný živočišný druh? Pavel pracuje ve stejné budově jako starosta. Když projekt schválí, nemůže tomu uvěřit. To se všichni museli zbláznit? Copak to jde takhle rozdělit rodiny? A co děti nebo staří lidé. Z novinových článků až mrazí. Místy mi příběh připomínal svými opatřeními covidovou dobu. Různé tresty, zákazy, testy. Kniha střídá vyprávění Pavla a jeho doby a vyprávění Jidáše a Ježíše z dřívější doby. Událost minulosti se tak mohla stát maličko jinak. A pak je tu prorok, který to má uvést na pravou míru. Aby se z toho nezbláznil, čte hodně knih. Nejraději pohádky a také čte bibli příběh Jidáše, který je jinak vypodobněný, než normálně známe. A vše se na konci spojí. Jenže mě Epilog zklamal. Nesedělo mi to. Úplně mi to zkazilo celý dojem z knihy. Knihu chválím hlavně pro její neotřelý a zajímavý nápad. Lidé jsou tak bláznivý, že by to klidně mohlo někoho napadnout. Nebo něco jiného stejně divného.

Ondřej Kunovský tímhle svým románem nastavil docela brutálním a radikálním způsobem zrcadlo lidstvu a jeho veškerým nešvarům. Dohnal celou nastalou situaci do extrémů a zdviženým prstem všem pohrozil, že když se budou chovat jako magoři, kteří si nejsou vědomi důsledků svého jednání, může to pro všechny dopadnout nejen ostudně, – v tom lepším případě – ale dost možná i poměrně katastrofálně – v tom horším případě. Kromě fakt skvělého příběhu, který je vytěžen na maximum a naprosto bezezbytku totiž tahle knížka přináší velmi jedinečný čtenářský zážitek – a to jak z jazykového hlediska, tak i z hlediska propracovanosti jednotlivých postav, scén a jednotlivých pasáží. Jo, některé z nich můžou na jisté čtenáře působit moc popisně, vycpávkově a tak nějak omáčkově, ale ve skutečnosti jsou tím správným a podstatným kořením, které dodává celému příběhu tu správnou chuť. Bez ní by to byl jen další tuctový příběh bez chuti. I ta sebelepší omáčka totiž potřebuje dostatek soli. S příběhy je to stejné na tom se, doufám, shodneme.