Prometheova játra

Blahořečím si, za výběr knihy k letošnímu 18. tématu Čtenářské výzvy. Osoba Jiřího Koláře mi nebyla neznámou, ale dříve pouze s povrchností pohledu maturanta, který z nedostatku času nemůže prozkoumat spisovatelovo dílo víc do hloubky. Naopak návrat o několik desítek let později mě doslova omráčil. Tento básník je pro mě mistrem slova (i když texty byly redakčně upraveny), troufám si říct, že dnešní český jazyk už nedosahuje takové krásy, jakou do své tvorby vložili básníci a spisovatelé starších generací. Prométheova játra na mě zapůsobila i jinak, rmutně a trudně, básník přesně vystihl dobu plnou beznaděje, ve které v padesátých letech minulého století žil a tvořil. Nejvíce mě zaujala báseň Jednoho dne v září. Naproti tomu další část knihy - Trilogie: Mistr Sun o básnickém umění a Nový epiktet, je nejen poučným návodem pro začínající básníky o tom, jak psát, ale pro mě byla i jakousi ódou na básnickou tvorbu všeobecně. Poslední část Trilogie - Černá lyra mě opět uzemnila. Rozjásanou z prvních dvou částí mě zaskočila témata - válka, nacismus, holocaust, otroctví, podřízenost a násilí. Už z Prométheových jater je jasné, že Jiří Kolář se nevyhýbal tématům vážným a dokonce na ně rád upozorňoval. I když se mi občas nečetlo lehce, musím říct, že obě knihy a verše v nich byly zážitkem, který ve mě zanechá stopu, a to je myslím pro dílo básníkovo největší odměnou.

Pro mne ideální výbor z díla Jiřího Koláře, nejmilejší knihy v jednom balení. Z poličky u postele už nebudu odnášet pryč.