Svědek Skvosty poezie

Tak po dočtení této knížečky už rozumím tomu, že Kolářovi vůbec nerozumím. Ale zcela vážně. Poesie Jiřího Koláře je extrémně lyrická, pocity které vzbuzuje, jsou na ní to jediné důležité a zároveň je to to, co Kolář uměl nejlépe. Některé básně jsem nepochopil vůbec, jiné ve mně vzbuzovaly příjemné, i nepříjemné mrazení. Nejvíce na mne zapůsobily ukázky ze sbírky „Prométheova játra“ – kterou si chci co nejdříve sehnat do své knihovny – a konkrétně báseň „Mezi tupci“ – kterou jsem si musel ihned zapamatovat zpaměti. Prométheova játra jsou významově jasná, konec konců, je známo, že Kolář byl odpůrcem režimu. U ostatních sbírek jsem zjistil, že jsem panu Kolářovi až příliš vnitřně vzdálený a máme spolu strašně málo společného. A tak na mne jeho básně příliš nepůsobily. Ještě tak „Ódy a variace“ na mne maličko působily, například „Nový epiktet“ vůbec. Jedná se nejspíše o kvalitní poezii, já ji však nejsem schopen – krom zmíněných jater – plně docenit.