Prokletá

"To už příběh skončil?" "Už bys měl vědět, že nejlepší příběhy nikdy doopravdy neskončí. Takové to žili šťastně až na věky je jedna z mých oblíbených lží, abych tak řekla." Serilda "přežila" záludné úkoly krutého krále, teď je však v daleko horší kaši. Bez fyzického těla, jen duch připoutaný k temnému hradu. Její nenarozené dítě si navíc nárokuje sám Král duchů, coby dar pro svou lásku Perchtu. Tu hodlá přivést zpět z podsvětí o příštím Nekonečném měsíci. Plánuje totiž zajmout božstvo a dožadovat se splnění přání. Dokáže Serilda zlomit "PROKLETÍ", které ji i Zlata poutá? Ne všechny příběhy končí šťastně...občas je potřeba přinést oběť...budou ji však naši hrdinové ochotni zaplatit? U téhle série oceňuji především fakt, že je jen dvoudílná...vyhneme se tak zbytečnému protahování celého příběhu. A i když se občas našla místa, kde bych si dovedla představit, že by se dalo pár stran ušetřit, děj ubíhal poměrně rychle a než jsem se nadála, tak přišlo finále. Prokletou hodnotím lehce nad průměrem a sérii jako celek můžu jen doporučit. Jedná se sice o čtení spíše pro mladší věkové kategorie, i my "ostřílení bardi" si však zasloužíme jednou za čas nějakou tu "pohádku"...jen by to pro příště chtělo větší písmo, kdo má ty "blešky" číst?! (SPOILER ZONE ->) Po té, co Král duchů Serildu proklel a připoutal jejího ducha k hradu je naše hlavní hrdinka nucena s ním hrát "šarádu" v podobě zamilované dvojce. Tím se snaží o propuštění pěti dětských duší, které Král duchů rovněž drží na hradě jako "pojistku"...nenarozené dítě, které nosí Serilda pod srdcem totiž hodlá prohlásit za své a darovat jej své jediné pravé lásce...lovkyni Perchtě. Ta byla uplynulých tři sta let uvězněna v podsvětí. Nyní se ale blíží Nekonečný měsíc a s ním i chvíle, kdy je možné požadovat od božstev splnění přání. Přání by Králi duchů mohlo pravděpodobně splnit jakékoli božstvo, které by se mu podařilo polapit...on však není žádný troškař. Společně s Perchtou totiž touží i po úplném zničení "závoje", který odděluje jeho svět od toho smrtelného. Hodlá tedy polapit všech sedm božstev a k Serildině hrůze se mu to poměrně dobře daří. Měsíce rychle plynou...ulovená božstva přibývají a Serildě kvapem ubíhá čas. Jak její tak Zlatovo tělo je ukryto někde na hradě a oni je potřebují najít, aby mohli zlomit kletbu. Zároveň však musí hrát poslušnou manželku a nastávající matku králova potomka. To je však úloha, kterou nemusí předstírat nikterak dlouho...po té, co se Králi duchů podaří polapit většinu božstev totiž nastává Truchlivý měsíc a panovníkovi se podaří pomocí lsti získat zpět duši své milované Perchty. Protože ale lovkyně potřebuje fyzické tělo, aby mohla s králem na zemi setrvat, použije tělo Serildino...naše hlavní hrdinka mu jej dobrovolně "věnuje" výměnou za propuštění dětských duší. Tady se přiznám, že sice chápu Serildu a její pocit viny a hlavně odpovědnosti za nebohé děti...úplně jsem ale nepochopila, že se tím vlastně vzdala svého fyzického těla a hlavně jejího ještě nenarozeného dítěte. Děti už mrtvé byly a nic horšího než smrt je tedy potkat nemohlo...zato ona svým činem dala vlastní nenarozené miminko dvěma naprostým netvorům. Samozřejmě hned po té, co Král duchů získá zpět Perchtu, tak už Serildu nepotřebuje. Její tělo nyní obývá lovkyně a naše hrdinka prchá. Prchá a osvobozuje Zlata i jeho sestru, která jak se zdá byla celou dobu na hradě Krále duší a osnovala svou pomstu...Zlat se sestrou jsou nyní tedy volní a živý...to ovšem neplatí o Serildě, ta stále nemá tělo a její duše nemůže na zemi bez fyzické podoby pobývat dlouho. Vydává se tedy nalézt Wyrdith. Božstvo jež je jejím kmotrem a chce ho požádat o splnění přání....setkání ovšem nedopadne úplně dle jejích představ. Wyrdith je totiž Serildinou dávno ztracenou matkou...tady se nám z toho stává malinko latinskoamerická telenovela...nicméně ani dávno ztracená matka nemůže Serildě pomoci zpět k získání jejího fyzického těla. Na scénu navíc přichází Král duší a Wyrdith zajímá. Tím získává všech sedm božstev a následuje čekání na Nekoneční měsíc. Serilda zatím setrvává u Mechovách pannen, protože Zlat i jeho sestra jsou za závojem ve světě živých a stejně by Serildu v podobě ducha neviděli. Všichni se však připravují na boj proti temnému králi a jeho armádě.. Truchlivý měsíc je tu a s ním také Perchta v Serildině smrtelném těle, která přichází porodit do hostince, kde se celou dobu skrývá Zlat se svou sestrou. Jejich přítomnost se naštěstí podaří utajit a lovkyně krátce po tom, co se jí narodí zdravá holčička odchází i s čerstvě narozeným miminkem zpět na hrad za temným králem. Závěr už klepe na dveře...Král duchů se od uvězněných božstev dožaduje splnění přání a zrušení závoje, jež odděluje jeho temný svět od světa smrtelníků...každá magie však vyžaduje cenu, a tou má být právě narozená dcera, kterou Perchta svírá v náručí. Oběť však překazí Zlat, který přichází se svým nárokem na Serildino prvorozené dítě...Perchta mu tedy holčičku předává, následně však zabíjí jak Zlata, tak i malou dcerku jednou ranou meče. Serilda je zdrcená...v jednu chvíli přišla o svou lásku v podobě Zlata a zároveň o dceru, kterou si nestihla ani pochovat.. Příběh však nekončí...po té, co se strhne mela v níž se utkají Král duší, jeho milá Perchta, jejich poddaní, Mechové panny a všechny nestvůry, které následují Zlatovu sestru se podaří Serildě krále i s jeho vyvolenou bodnout prokletými šípy. Tím je připoutá k hradu, který se propadá do podsvětí a všechny své obyvatele bere s sebou... Král je i se svým dvorem nadobro pryč...noční můra skončila. Nebohé Serildě však nezbil nikdo...jedinou nadějí je vyslovit Zlatovo pravé jméno a tím ho přivést zpět i s jejich dcerou...a tady se opět vracíme k tomu, že se vlastně jedná o retelling na Rampelníka...Zlatovo pravé jméno totiž zní Ermengild Rumpelstilskin..se nedivím, že to radši zapomněl :D Vše je zachráněno! Zlat ožívá a společně s ním i právě narozená dcerka. Příběh je u konce a já chci říct, že tuhle dvoudílnou sérii musím pochválit. Do konce jsme se totiž dostali bez zbytečného zdržování. Příběh je to pohádkový, místy trochu temný, ale za mne super pro mladší čtenáře. A možná mi na konci bylo trochu líto i Krále duchů, který ačkoli zůstal "padouchem", tak měl své momenty...

Prokletá Hodnocení: 4 z 5 ~~~~~~~~~~~~~~~~ Četli jste duologii? Chystáte se na ni? ~~~~~~~~~~~~~~~~ Druhý díl poutavého příběhu na motivy Rampelníka. Blíží se Nekonečný měsíc. Král duchů hodlá zajmout jedno z božstev a vyslovit přání, aby se jeho milovaná Perchta vrátila z podsvětí. Serilda a Zlat se mezitím pokoušejí zlomit kletby, které poutají jejich duchy k prokletému hradu Adalheid. Ke všemu čeká Serilda dítě, které ovšem vyrůstá v jejím těle bez duše. Jak to dopadne? ~~~~~~~~~~~~~~~~ Tahle duologie byla opravdu senzační! Dlouho jsem nečetla dva díly, které byly na úrovni hodnocení tak blízko k sobě. Většinou mě spíš druhé díly zklamou. Prokletá byla sice o něco horší než Zlatá a to z jednoho prostého důvodu, ale i tak mě bavila. ~~~~~~~~~~~~~~~~ Důvodem, proč má kniha míň hvězdiček byl velmi pomalý rozjezd. Tak nějak se mi začátek hrozně vlekl a nemohla jsem se začíst, což jsem nedokázala pochopit, protože ono to vlastně bylo docela zajímavé. Prostě a jednoduše za to může jakýsi můj divný čtenářský pocit, který neumím pojmenovat. Začátek mě nenadchl a nebavil. ~~~~~~~~~~~~~~~~ Pak se ale kniha rozjela a přišel jeden zvrat za druhým. Romantická linka se řešila hlavně v prvním díle a ve druhém už nebyla moc kam rozvíjet, i tak to autorka dokázala. Ke konci se děly neskutečné plot twisty, které jsem opravdu nečekala a lhala bych kdybych řekla, že jsem nedostala pár srdečních zástav a že se mi nechtělo brečet. ~~~~~~~~~~~~~~~~ Shrnuto podtrženo: - Začátek knihy trošku pomalejší - Konec BOMBA - Postavy jsem si oblíbila