Zlatá

Mlynářova dcera Serilda se připlete do cesty krutému Králi duchů a aby si zachránila život, vymyslí si, že umí příst zlato ze slámy. Jenže příští úplněk ji Král duchů povolá na svůj hrad Adelheid a přikáže jí, aby mu tuto schopnost předvedla. Serilda mimoděk přivolá tajemného mladíka Zlata, který očividně umí kouzlit... (Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatros Media :) Jenže Král duchů ji povolává každý úplněk. A Serilda začíná pátrat po tom, kdo je vlastně Zlat i po strašlivých událostech, které se kdysi odehrály na hradě Adelheid, ale nikdo si na ně nepamatuje. Serilda je odvážná, tvrdohlavá a láká ji dobrodružství a neznámo. Požehnalo jí Wirdyth, božstvo příběhů, ale taky lží, proto od malička vypráví divoké historky a s nějakou tou nepravdou si hlavu neláme. Jenže právě vymyšlená historka o předení zlata ze slámy jí i všechny, na kom jí záleží, uvrhne do smrtelného nebezpečí. Marissa Meyerová je zkušená a talentovaná spisovatelka. Českým čtenářům je známá hlavně jako autorka populární série Měsíční kroniky, v nichž originálně převyprávěla slavné pohádky. Napsala taky trilogii Renegáti inspirovanou příběhy o superhrdinech nebo knihu Bez srdce, v níž přinesla vlastní pojetí příběhu Srdcové královny z Alenky v Říši divů. Při psaní Zlaté se inspirovala pohádkou Rumpelstiltskin (česky Rampelník) i baladou Král duchů (německy Erlkönig) od básníka Johanna Wolfganga Goetha. Obě předlohy, jak už je u ní zvykem, pojala po svém, a vytvořila propracovaný, zamotaný příběh napsaný bohatým, skoro poetickým stylem. Zlatá není žádná pohádka, spíš připomíná původní příběhy bratří Grimmů nebo germánské legendy. Nechybí v ní spousta nadpřirozených stvoření a tajemství, nejrůznější příběhy, skvěle vybudovaná temná a tajuplná atmosféra, působivé popisy přírody a prostředí, pomalu se vyvíjející romantika, šokující zvraty a ani smrt. Zlatá ale nejspíš nesedne všem čtenářům. Příběh se odehrává během jednotlivých úplňků, plyne pomalu, není v něm žádná pořádná akce a romantická linka se sice vyvíjí postupně, ale vzhledem k tomu, že se hrdinové setkávají pouze jednou za měsíc, tak nemají dostatečný prostor k opravdovému poznání jeden druhého. Zlatá stojí hlavně na temné a tajuplné atmosféře inspirované germánským folklorem a postupném odhalování jednotlivých informací a vodítek. Marissa Meyerová v ní přinesla (jako obvykle) spoustu originálních nápadů a znovu dokazuje, že dokáže zajímavě zpracovat a napsat prakticky cokoliv. Já jsem si čtení skvěle užila, takže pokud vás láká tajuplný a propracovaný příběh napsaný skoro až poetickým stylem, tak Zlatou určitě zkuste.

"Povím vám příběh o tom, jak se to doopravdy stalo. A chci aby bylo jasno, že to tak úplně nebyla ani moje vina. Ani smůla, ani lži. A rozhodně ne prokletí." Serilda je dívka, které požehnalo samo božstvo...božstvo příběhů, ale také podvodů a lží. Prochází životem s jeho značkou vepsanou ve tváři a většina sousedů se jí bojí...říkají o ní, že je lhářka...nosí smůlu...že je prokletá. Náš příběh se začíná psát o Sněžném měsíci, kdy jako každý úplněk vyjíždí Divoký hon vedený samotným Králem duchů. Každý byť jen se špetkou zdravého rozumu si té noci ucpe uši voskem a zatarasí dveře, jenže Serilda zaslechne před jejich chalupou hlasy a rozhodne se nebohým duším, které zůstali v noci bez přístřeší poskytnout úkryt. To se jí málem stane osudným, když se ocitne tváří tvář Králi duchů. Přežít se jí podaří jen pomocí lsti, ale lhát se nevyplácí....a už vůbec ne tvrdit, že umíte ze slámy spřádat "ZLATÉ NITĚ". Kniha inspirovaná příběhem o Rampelníkovi, kterého se Marissa Meyer zhostila po svém a musím říct, že za mě je to velice povedený retelling. Ne úplně pohádkový ale také ne úplně drastický. (SPOILER ZONE ->) Devatenáctiletá Serilda žije jen se svým otcem ve mlýně, který jim poskytuje tak akorát výdělku aby přežili. Když to jde, chodí vypomáhat do zdejší školy. Děti jsou totiž jedinými obyvateli jejich města, které se nebojí jejích zvláštních očí a příběhů, které tak ráda vypráví. A my se s naší hrdinkou setkáváme v den Sněžného měsíce. Každý úplněk totiž vyjíždí Divoký hon pod vedením Krále duchů a loví v kraji nejrůznější magické bytosti a také ty, kteří se zapomenou venku nebo nemají dostatečně pevnou vůli aby volání honu odolali. Serilda je už dávno spořádaně ve své posteli, když zaslechne ze dvorka hlasy...vypadá to, že někdo přeci jen venku zůstal a teď hledá útočiště právě u jejich dveří. K Serildinu překvapení se jedná o dvě Mechové panny a protože hon se neúprosně blíží, rozhodne se je ukrýt. Sotva však panny zavře ve sklepě už ji na záda dýchá družina Krále duchů. Ten nebohá stvoření stopoval až na její práh a nyní chce svou kořist. Serilda zpanikaří a jak je jejím dobrým zvykem, vymyslí si příběh o tom, jak je za úplňku nejlepší čas na sběr slámy. Z té lze potom následně upříst zlatá nit, což je schopnost, kterou samozřejmě ovládá. Král se zdá být historkou uchlácholen a s celou družinou odjíždí. Mechové panny jsou tedy zachráněny. Jako dík věnují Serildě zlatý medailon a prsten a každý si jde po svém. Král duchů se však nedá tak lehce obalamutit, a tak si o dalším úplňku pro Serildu přijde, odvleče ji do svého hradu a dožaduje se ukázky jejích "schopností". Nebohé děvče je zachráněno neznámým cizincem, který jí s nesplnitelným úkolem pomůže a zlato ze slámy skutečně upřede. Jako platbu požaduje její zlatý řetízek. Král je tedy spokojen a děvče propouští. Ze strachu, že by se ale situace o dalším úplňku mohla opakovat, prchá Serilda i se svým otcem z města. To ovšem ničemu nepomůže spíš naopak. Divoký hon si dívku najde i další měsíc a jejího otce stojí pokus o útěk s dcerou život. Serilda se tedy opět ocitá na hradě Krále duchů, tentokrát s ještě větším množstvím slámy, kterou má proměnit ve zlato. Jako s prvním úkolem i nyní ji pomůže neznámý chlapec, který se jí posléze představí jako Zlat. Magii je nutno zaplatit a jediné, co Serildě zbylo je zlatý prsten od Mechové panny. Dá jej tedy Zlatovi jako platbu. Král je spokojený a dívku propouští, běda však pokusí-li se znovu uprchnout. Naše hrdinka tedy zůstává v blízkosti hradu a snaží se získat nějaké informace o Králi duchů, Divokém honu, hradu samotném a také onom podivném Zlatovi. V hlavě se jí přitom rodí příběh, který vypráví o krásné mladé princezně. Tu unese Král duchů jako dar pro svou milou, ale její bratr se jí vydává zachránit...v nastalém boji však padne jak králova milovaná, tak i sestra nešťastného prince a on sám je smrtelně zraněn. Zachrání ho však Pramáti křovina a její lesní lid. Po příjezdu zpět na své panství však zjišťuje, že Král duchů ve vzteku povraždil všechny obyvatele princova hradu. Při střetu je princ zasažen šípem temného panovníka a proklet. Zapomene na všechny a vše, co kdy miloval včetně svého vlastního jména, a až do konce věků je uvězněn na hradě, který nyní obývá Král duchů se svou družinou nemrtvých. Chytří asi už vědí, ano....oním princem je Zlat ale to zatím nikdo netuší. A nastává úplněk číslo tři. Serilda je opět na hradě a tentokrát má ve zlato proměnit celý sál slámy....Zlat jí s úkolem samozřejmě pomůže, ale musí nejprve vyžadovat platbu, a protože naše hrdinka už nic cenného nemá, nabídne mu své prvorozené dítě. Sama ani nedoufá, že by se vlastních dětí někdy dožila, a tak si s následky slibu nedělá nikterak těžkou hlavu. Po splnění úkolu a propuštění z hradu potká Vodníka, ten ji odvede za Pramáti křovinou a blížíme se do finále celého příběhu. Serilda je totiž konfrontována s tím, že Král duchů chce přivést zpět svou milou a to se mu může podařit pouze tak, že polapí jedno z božstev a donutí ho splnit mu přání. Jedinou látkou, která je dostatečně pevná aby božstvo spoutala je spřádané zlato. Pramáti křovina tedy od Serildy vyžaduje slib, že pro krále přestane zlato příst. Výměnou za slib, že už nebude pro Krále duchů vyrábět další zlaté nitě se pokusí Pramáti křovina dívce pomoc. O příštím úplňku tak Serilda pomocí lektvaru předstírá vlastní smrt....když se však ráno probudí zjistí, že se ve městě ztratilo hned několik dětí ze školy, kde pomáhá. Král se nedal obelstít a nebohé děti unesl, aby dívku potrestal.. No, on je tak úplně neunesl ale zabil a jejich mrtvolky pohodil u cesty. Tělo jednoho z dětí však chybí, a tak se Serilda vydává na hrad ve snaze zachránit alespoň tu poslední z ratolestí. Král duchů už tam na ni čeká a tentokrát požaduje, aby předvedla, že dokáže upříst zlato přímo před jeho očima. To pochopitelně Serilda nemůže, protože doposud za ní zlato předl Zlat, a tak hledá způsob, jak se z celé situace vymluvit. A pak to přijde...jednotlivé dílky skládačky jí v mysli zapadnou na místo a Serilda Králi duchů řekne, že zlato už příst nedokáže...její dar totiž přešel do jejího lůna a do dítěte, které tam skrývá.. Šok, co? No vzhledem k tomu, že si po svém posledním úkolu se Zlatem trochu "zašpásovali", tak to asi nikoho nepřekvapilo...tedy až na krále... a Serildu, která očividně nezná základy bezpečného sexu.. Král je vzteky bez sebe...než však poručí Serildě doslova vyříznout dítě z břicha zrodí se mu v hlavě krutý plán. Vezme si Serildu, dítě prohlásí za plod jejich lásky a on sám tak získá potomka, který je požehnaný božstvem a poslouží jako dar pro jeho milou, jež touží přivést zpět ze záhrobí. Aby si svou nastávající nevěstu pojistil, použije na ni kletbu, která ji stejně jako Zlata uvězní na hradě. No, ten závěr se mi docela líbil...uznávám, že nebylo nutné vraždit všechny ty děti. Účelu však posloužily a konečně tu máme trochu temnější vyústění celého příběhu. Serilda se taky mohla rovnou přiznat Zlatovi, že je těhotná a dítě je jeho, ale chápu, že si potřebujeme nechat trochu toho "dramatu" pro příští knihu...takže směle do toho...pokračování s názvem Prokletá už čeká...