Projekt: pravda

Ke knize jsem přistupovala lehce nedůvěřivě a opatrně. Vždyť co je to Pravda? Pro mne už mnoho let jen úhel pohledu různých lidí dle jejich zkušeností, znalostí, prožitků....Bála jsem se dogmatismu. A to přesto, že se mi kniha Gottland od stejného autora líbila moc. A bála jsem se zbytečně. Mariusz Szczygiel je člověk, který umí lidem naslouchat, umí slyšené jemně a nenásilně vepsat do slov, je schopen hlubokých úvah i občasné sebereflexe. Kniha je skvělá! Možná bych místo slovo "pravda" použila jiné - snad moudrost či přesvědčení či poznatek, ale to vlastně není podstatné. Je to soubor hlubokých zamyšlení, zastavení a úvah velmi různorodého spektra lidí. Některé "pravdy" mi byly nesmírně blízké, jiné mne spíše pobavily, některé zcela minuly. Ale v této knize (dle mého) nejde ani tak o definování jednotlivých "pravd", jako o ten proces, kterým k nim dochází. Je to kniha hluboce lidská, rozmanitá, plná zajímavých myšlenek a různých úhlů pohledu na to každodenní člověčí snažení. Jako bonus pro mne byly fotografie Lenky Faltejskové, které knihu nesmírně obohacují. Tuto fotografku obdivuji už hodně let, takže toto nečekané setkání bylo velmi milé a příjemné.

Eseje k zamyšlení a hledání podstaty té životní pravdy, kterou máme každý jinou, protože jsme všichni osobnosti. Szczygieł zřejmě potřeboval v těžké životní situaci nějaký ventil a tak vznikla tahle kniha. Čtení je to zajímavé. Někdy méně jindy více. Občas jsou to spíše jen fragmenty určitého celku. Ze všech těch příběhů mi asi nejvíce utkvěl pán z vlaku, co se stěhoval kamsi na místo, odkud všichni jinak prchají za prací, protože tam jsou levnější nájmy a požadavky na život, aby zde začal znovu. Jako celek ale tento všímavý projekt za ostatními knihami autora trošku jen přesto všechno razantněji pokulhává.