Lenormanda jsem už dlouho nečetla, a tak jsem byla mile překvapena, jak je (oproti Gulikovi) vtipný a neuctivý. Dřív mi to vadilo, ale to jsem byla pod vlivem klasiky. Dnes si jeho přeuctivou, jakoby staročínskou rétoriku užívám. A všude samé talismany proti duchům zemřelých, konkubíny a třenice mezi třemi manželkami soudce... Poohlédnu se po předchozích dílech, jestli je to taky taková potměšilá švanda.

Ano, potměšilé, to tyhle příběhy jsou a je to moc prima. A veliký dík paní Misařové za to, jak bravurně ty špílce a jedovatostičky přeložila. "Originál" od Van Gulicka miluju, ale je to někde jinde. Obojí je skvělé.