Jsem rada, ze jsem tuhle knihu spolu s knihou Zadni dum nasla v knihovne. Tady je hodne pribehu z Deniku, ale mne to nevadilo. Povidky jsou nektere spis pro deti, jine s hlubokymi myslenkami. Videla jsem tam odraz vztahu Anne s matkou, otcem, s Peterem a hlavne jeji hluboky vztah k Bohu skrze prirody. Je ji skoda, byla by z ni uzasna spisovatelka pro deti ale i dospele a myslim, ze by se pricinila o to, aby se svet zmenil.

První část knihy je výtažkem z deníku Anne Frankové, ve kterém líčí příhody z každodenního života osmi lidí žijících pospolu na omezeném prostoru bez možnosti opustit dům nebo být na chvíli sám. V druhé části jsou vymyšlené povídky, některé až pohádkové, některé trošku naivní, ale ve všech je vidět, že Anne měla spoustu času na přemýšlení a to také dělala. Je z nich cítit její touha být aspoň na chvíli sama venku v přírodě, jen tak si poležet na louce nebo v lese a dívat se na modré nebe. Dalším velkým motivem je touha po rovnoprávnosti, která je nejvíc vidět v poslední povídce, kdy se hlavní hrdinka ptá, proč její židovská kamarádka nemůže žít dál svůj život, tak jako ona, i když jsou obě stejné. V povídkách je vidět touha Anne po šťastném životě, ke kterému stačí, aby si lidé porozuměli a pomáhali si. Některé názory v povídkách jsou sice naivní, ale některé jsou tak vyspělé, že ani nemůžu uvěřit, že je psala čtrnáctiletá dívka. Je škoda, že Anne nedostala šanci napsat toho víc.