Postranní ulička

Postranní uličkou jsem prošel do mrazivého příběhu plného nejistoty. S každou stránkou jsem cítil rostoucí napětí a touhu odhalit pravdu skrytou v karlovarských uličkách. Autorčin styl psaní je poutavý a dokázal ve mně vzbudit silné emoce, od zvědavosti až po lehké znepokojení. Kniha ve mě také zanechala dlouhotrvající dojem a přinutila k zamyšlení nad hranicemi reality a lidské mysli.

Thrillery od Kateřiny Karolové mě nikdy nezklamou. Její příběhy jsou návykové a nedám na ně dopustit. Čili v momentě, kdy jsem se dozvěděla, že má autorce vyjít nový příběh, těšila jsem se na něj jako dítě na vánoční svátky! A Postranní ulička byla skvostná. Měla jsem ji dočtenou na jeden zátah. Vždycky si říkám, že si ty dobré příběhy budu šetřit a že je budu číst pomalu, ale ve výsledku to nikdy nejsem schopna dodržet, protože musím znát závěr! Děj je zpočátku matoucí, pohrává si s hlavní postavou a nutí ji pochybovat o vlastní mysli. I já jsem se v úvodu knihy ocitla ve víru otázek, aniž bych nacházela jasné odpovědi. Tahle fáze se však ve správný moment zlomí a čtenář se naplno ponoří do skvěle vystavěného příběhu. Závěr a rozuzlení Vás rozhodně nezklamou. Autorka si dokáže skvěle pohrát s atmosférou a vše do sebe nakonec přesně zapadne. Je to ten typ konce, který Vás ještě nějaký ten čas po dočtení nutí přemýšlet nad tím, co se vlastně stalo. Pokud máte rádi thrillery, tak by Vám nejenže neměla uniknout tato kniha, ale i celá tvorba Kateřiny Karolové.