Jiné místo

Když se ocitnete na jiném místě, vyvolá to plno emocí. O vysloveně bouři emocí a vír myšlenek se tentokrát postarala Kateřina Karolová s další knihou, v pořadí čtvrtou. Knihu jsem měla možnost číst ještě před vydáním reading copy. Takže příběh byl ještě doslova v kolíbce. Hrozně oceňuju, že byly názory brány jako možnost pro úpravu k lepšímu cíli. O to víc mám potom pocit, že ty naše komentáře opravdu k něčemu jsou. Ale k příběhu Moniky a Olivera. Já jsem předchozí knihy nečetla, tohle byla moje seznamovací akce se stylem psaní i výstavby zápletky. V hlavní postavě jsem se prostě našla. Nemá potřebu vyčuhovat, je tichá, dělá si svoje a moc přátel nemá, spíš tedy žádné. A pak potká Olivera. A ten není o nic moc jiný, než Monika. Když spolu tráví nějaké tři měsíce, rozhodne se, že je na čase se s Oliverem vydat i dál, než na Karlův most. A tak zamluví pokoj v roztomilém penzionu v Luhačovicích. (Tady jen moje soukromá poznámka – taky by se asi na začátek dalo najít něco blíž, Moniko :D). Pořídí si potřebné vybavení, protože kola nesmí chybět. No a nebudu vás napínat, na vyjížďce se začnou dít divné věci. A tady je po dlouhé době krásná sonda do Moničiny hlavy. Co se jí tam honí si nemusíme domýšlet. Autorka nám to ráda prozrazuje, to je ale celé. Nic nebude dávat smysl, je to celé na hraně šílenství. Co se to děje? Tohle si budete říkat až do konce. Klidně bych uvítala i druhý díl, protože myslím, že Monika je hodně silný materiál a námětů na druhý díl bych i já sama měla několik. Oliver? Chcete o něm něco vědět? Mě přijde zkrátka mimo. Takovej ňouma, ani si ho neumím představit nebo k někomu přirovnat. Mám ho jakoby v mlze…. Pokud jste dlouho nebyli z knihy úplně mimo, tohle bude pro vás to pravé. Neodradí vás tlustá bichle, ale hlavu vám to zamotá dokonale. A teď mě omluvte, jdu si pořídit Odbočku v lesích.

Jiné místo je dalším thrillerovým příběhem z pera Kateřiny Karolové, který u nás vychází 2.3.2023. Mně se do rukou dostala reading copy, takže Vám můžu už takhle v předstihu sdělit své dojmy. Po slibné Odbočce v lesích, jsem se na Jiné místo vysloveně těšila. Nebylo to špatné čtení, ale pár věcí mě při čtení rozčilovalo. ALE POZOR! Tento příběh má i něco navíc, co jsem zatím neměla možnost vyzkoušet. Na své by si měli přijít hlavně luštitelé záhad, únikovek, … Nejprve k příběhu. Děj je zasazen do oblasti v okolí Luhačovic a vizovických lesů. Ano, opět tu svou roli hraje les. Ale tentokrát i špatné počasí, resp. bílá hustá mlha, ve které nevidíte ani na krok. Monika se svým přítelem Oliverem se vypravili na prodloužený romantický víkend do penzionu v Luhačovicích. Po příjezdu se rozhodnou vydat na krátký výlet na kole. Cestou je však zastihne špatné počasí, hustá mlha… A nic už pak není jako dřív. Celá knížka je rozdělená do čtyř částí, v každé se příběh posouvá dál. Psaná je celá z pohledu Moniky, což jak jsem později pochopila, má svůj význam. Jen v druhé půlce knížky je vyprávění proložené zprávami z novin, což dynamiku vyprávění pozitivně oživí. Knížka se opět čte velmi dobře, lehce. Není nikterak tlustá, takže přečíst ji zvládnete rychle. Z počátku působí děj velmi všedně, ale jakmile se pár vydá na cyklovýlet, začíná přituhovat. Rozhodně jsem byla zvědavá, jaké bude rozuzlení. Zvrat, který si pro nás autorka nachystala, je hodně zajímavý, ale přiznám se, že mě v jednu chvíli tahle varianta napadla. Nicméně závěr ukázal, že všechno je možná úplně jinak… Při čtení mě zlobilo, že Monika přicházela na některé věci se značným zpožděním (než napadaly mě), takže jsem netrpělivě čekala, kdy ji to či to napadne. Nechci být konkrétní…. A moc jsem se teda nebála . A teď k tomu BONUSU. Autorka si pro své čtenáře připravila hru, díky níž mohou prožít příběh z lesa na vlastní kůži. Na konci vyprávění je k dispozici QR kód, který odkazuje na web s podrobnými instrukcemi. 3,5*

'Nikdy nevěř svýmu prvnímu dojmu. Věci nemusej bejt takový, jaký se zdají.' Poviem len: 'Jiné místo' stojí za prečítanie a zamyslenie sa... A na záver si požičiam autorkine slová: "...každý čtenář nechť si z něj odnese to, co si žádá jeho vlastní představivost."

Je to má třetí přečtená autorčina kniha, loni jsem četla její ODBOČKU V LESÍCH, která se odehrávala zase v lese uprostřed mých milovaných Beskyd. Čili lokacemi svých knih mi autorka dělá neskutečnou radost. Konci svých knih však ve mně vyvolá vždy trošku rozporuplné pocity. Což nemyslím nijak ve zlém, rozhodně to není na škodu, jen to ve mně pak nějakou dobu hlodá a přemýšlím nad tím, jestli je to možné, je to reálné, nebo to byla úplná fantasmagorie? Každopádně můžu říci, že mě knihy Kateřiny Karolové baví, autorka píše velice poutavě, díky krátkým kapitolám se děj hrne rychle dopředu, myslím si, že nudit se nebudete... Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.

„Nikdy nevěř svýmu prvnímu dojmu. Věci nemusej bejt takový, jaký se zdají.“ Kniha byla určitě zajímavá, ale z konce jsem upřímně zklamaná. Po dočtení mi zůstalo v hlavě hned několik otazníků. Vím, že to byl autorky záměr, ale já mám ráda vyřešené konce. Celou dobu čtu s napětím, poháněna touhou po odhalení, jak to bude, jak to dopadne a pak dostanu pro mě neuspokojivý konec … konec ve smyslu „přeber si sám“. Autorka nechává na čtenáři, jeho představivosti, ať si každý věří té své verzi. Rozhodně knihu nezavrhuji a kdo má rád záhady, si třeba přijde na své. Navíc bonus na závěr v podobě QR kódu odkazující na hru, slibující: „Odhalte tajemství skryté v mlze a zažijte děsivé dobrodružství na vlastní kůži ...“

Po přečtení jsem přemýšlela, jestli se autorka někdy neztratila v lese a proto tak dobře popsala úzkost a paniku člověka, který neví, kde je a co se děje. Výborný námět, bezvadný styl! Závěr knížky má tři možnosti a já striktně trvám na jedné z nich, není sice úplně nejlogičtější, ale jinak jsem to ani pochopit nemohla. No, vlastně nechtěla.

Z knihy jsem nadšená. Moc dobře se mi četla. Vůbec si neumím představit, že by mi nevěřili ani rodiče. I když asi trochu jo. V mlze jsem jednou zabloudila, takže vím jaká to je panika, člověk nepoznává místa, která normálně zná. Je to hnusný zážitek. Z knihy na mě dýchla ta pravá pochmurná atmosféra. Četla jsem ji jako beta čtenářka v době, kdy i venku byla mlha a sychravo. Takže i s atmoškou za oknem. Prostředí bylo tajemné, ale uvěřitelné. A zároveň to bylo neuvěřitelné. Alespoň zážitek z knihy. Z Josefa I Heleny mě mrazilo. Jen tedy malinko mi vadilo, že na začátku Monika naznačovala, že něco zažijí a když to vypravovala jako „to jsem nevěděla, že se do pokoje už nevrátíme ”, věděla jsem, že Monika to přežije a to mi trochu vadilo, protože jsem se o ni málo bála. Ale jinak fakt super. A nebylo vše vysvětlené, konec otevřený, tak asi bude i další díl? Já nutně potřebuju vědět co bude dál. Prosím, prosím. Kniha měla spád, žádná hluchá místa, kdy by mě kniha nudila. Určitě doporučuji. Jsem nadšená. A jelikož mi dnes přišla, tak si už s hotovou knihou dám repete.

Lesy, stmívání, mrholení a mlha hustá tak, že by se dala krájet... Neexistují snad lepší kulisy, když chce autor připravit svým hlavním hrdinům zážitek, z kterého mrazí a čtenáře k příběhu doslova přilepit ;-). Monika a Oliver se v touze po nových zážitcích vydávají na prodloužený víkend do Luhačovic a hned první výlet na kole jim přinese zážitek více než nevšední. Dobře značená cyklostezka je zavede na jiné místo, než kam měli namířeno. A tady se rozjíždí děj plný záhad a stísněné atmosféry. Příběh má jasnou mysteriózní linku, ale mimo ni je tu také ukázka, jak komplikovaná může být lidská mysl a jak těžké je posoudit, co je realita a co bludy. Podobné příběhy mám ráda a stejně jako minulá kniha autorky Odbočka v lesích mě i tato zaujala tak, že to byla četba téměř na jeden zátah.

Nebylo to špatné, ale na to, abych se opravdu bála, šel příběh málo do hloubky. Chyběla tomu větší propracovanost, větší ponor do mysli hlavní hrdinky. Tam, kde by člověku při čtení opravdu začal běhat mráz po zádech, se děj většinou posune nejjednodušší cestou dál a efekt zmizí. Dějový zvrat na závěr super, nevadil mi ani lehce otevřený konec (i když závěrečné poděkování dost naznačuje), jen by tomu slušelo klidně o pár stránek víc.