Knize nemohu upřít určitý námět, který mě po celou dobu necelých 200 stran fascinoval. Poslední hlídka je opravdu o poslední hlídce někde na hranici mezi životem a smrtí, někde na území nikoho, kde čekají na poslední útok nepřítele, kde čekají na smrt. Autor knihu pojal hodně avantgardně. Čtení určitě neusnadní fakt, že tu neexistují kapitoly. Navíc je to celé vyprávěné takovou zvláštní, těžce specifikovatelnou formou, která víc popisuje pocity hlavního hrdiny z poslední hlídky, které jsou značně depresivní a pochmurné...a dokáže si s nimi vystačit vlastně většinu času. Tak asi trošku, minimálně pro ten nápad, chápu, proč kniha vyhrála v roce 2007 Cenu Karla Čapka, ale musím říct, že je to spíš těžké čtivo, než zábavný fantasy zmar jedné hlídky.

Na mne kniha zapůsobila jako zjevení. V nenápadné epochální edici již vyšel nejeden skvost, ale tato kniha by si zasloužila plnohodnotné vydání a marketing. Je to totiž téměř dokonalý příběh o touze po poznání v naprosto bezvýchodné a bezperspektivní situaci. Autor píše naprosto suveréně a má již svůj nezaměnitelný styl.