Poslední bůh

Musím ocenit, že autorka si evidentně dala velkou práci se studiem reálií Indie 19. století, aby vytvořila něco mezi Julesem Vernem, steampunkem a Leonardem Medkem. Bohužel (a může to být můj problém a ne problém knihdy, to nedokážu zhodnotit) se mi nepodařilo do příběhu vůbec položit a celou dobu jsem prostě cítil, že čtu knihu, ale přitom jsem zůstal v reálném světě. Zkrátka mi příběh i postavy zůstaly celkem vzdálené a to je pro čtenářský zážitek velký problém. Proto jen 60%.

Autorka nás vezme na putování přes celou Indii s využitím skutečných reálií a historických událostí i postav, a přece v rouše poutavé fantasy. Po nebi létají vzducholodě (i pirátské), hlavní hrdinové - hrabě Edgar Sangatte a jeho žena Eliante se na cestě setkávají s démony, fanatiky, škrtiči a příslušníky mytických národů. Ve hře je zbraň hromadného ničení, její hledání a nalezení způsobu, jak ji uvést v život, čemuž se manželé snaží zabránit. Nesourodá dvojice sama o sobě, když pominu dobrodružnou cestu, je zdrojem lehkého napětí, zůstává obestřena tajemstvím a čtenář si najednou uvědomí, že asi jejich vztah nebude úplně jednoduchý a zalitý sluncem, což mě bavilo. Tahle steampunková tour je řádně okořeněna magií. Na závěr kniha obsahuje vymazlený slovník, vhled do indické mytologie i historie, jakož i lingvistické okénko. Dobře, člověk nějaké znalosti má, Kámasútra mu v knihovně taky nechybí a v mládí přečetl i do pohádek převedenou mytologii, ale tohle se opírá o zevrubné znalosti, tudíž před autorkou smekám, protože je vidět, jak dobře zná Indii ve všech jejích souvislostech.