Tak to byla jízda. Narozdíl od Hrnčíře, který pracuje s tématikou Stínadel z pohledu 90. let, tak Červinka navazuje na stinadelskou trilogii. Tu mám načtenou z dětství a mám ji rád, přestože Foglar napsal lepší knížky. Červinka pochopitelně není Foglar, ale rozhodně není horší. Příběh vás celkem pohltí a žene dopředu. Ano je zde hodně postav a je potřeba znát dobře trilogii, abyste se chytili. A vystupuje tu i dost dospělých a hrdinové jsou konfrontováni se svým okolím, což je mnohem více realističtější než Foglarova trilogie. Obecně mě přišla ta kniha realističtější, ale to mě vadí skoro u všech Foglarovských knich. Takže za mě velmi jednoznačně dobré pokračování. Snad Albatros vydá i další dva díly.

Návrat k oblíbeným hrdinům mého dětství. Za tu nostalgii dávám tři hvězdy, i když do Jestřába má Grifin, co se týče Rychlých šípů ve Stínadlech, daleko. Co mi nejvíc scházelo, je příjemná kompaktnost a přímočarost děje původních knih. Zde autor naopak honí příliš mnoho zajíců, ti se mu rozprchli všemi směry a někteří zmizeli ve křoví. Chybí nějaká nosná základní linie, která by děj propojovala. Naopak postav je příliš, objevují se a zase mizí a většinou zůstaly pořádně nevyužité, občas navíc mění jména (Elk je nejdřív Rudolf, pak Radek). Do příběhů zbytečně a často bez logiky zasahují dospělí. Po přečtení doslovu chápu, jak roztříštěnost vznikla (epizody táborové hry, v podstatě povídky), ale to na mém hodnocení nic nemění. Ve vydání od Albatrosu jsou opravdu krásné ilustrace, s redakční prací si ale nakladatelství mělo dát víc námahy - kniha je plná překlepů, zaměněných teček s čárkami a ke konci i několik chyb ve shodě podmětu s přísudkem.