Pokrevní pouta 6: Rubínový kruh

Na poslední díl série Pokrevní pouta jsem se velmi dlouho těšila, protože závěr předchozího dílu byl opět velmi otevřený, tak jako u všech autorčiných knih. No a taky jsem chtěla konečně mít komplet ten obrázek, který tvoří ořízka a hřbet knih. Vizuálně jsou totiž knihy naprosto nádherné a Adélka naprosto překonala tu krásu, kterou předvedla u Vampýrské akademie. Příběh je opět vyprávěn ze dvou pohledů, takže máme náhled jak z racionálního pohledu Sydney, tak trochu více emočního od Adriana. Oni dva jsou můj nejoblíbenější pár z celého univerza VA, protože právě to, jak se doplňuje jeho chaos s její logikou, je naprosto skvělé. Díky nim mě tato série bavila víc než ta předchozí. Tempo tohoto dílu bylo tak trošku jako na houpačce a skvělé akční scény střídaly tak trochu hluchá místa, kde se jeden nebo druhý hrdina zasekl na místě. Když autorka přidala druhou zápletku, která doplnila tu již naznačenou v předchozím díle, byla jsem nadšená a zvědavá, kam se to vyvine. Nebylo to úplně, jak bych si přála, ale líbilo se mi, že ji autorka vystavěla tak, aby logicky dávala smysl a dokázala čtenářům obhájit jednání jednotlivých hrdinů a celé to nepostavila na vodě jen proto, aby hrdiny dostala tam, kam chce. Takže za mě velké plus. Možná mě trochu mrzí, že konec byl takový hodně sluníčkový, a i když to všem hrdinům přeju, tak to nebylo úplně ono. Celkově jsem si ale čtení opravdu užila a sérii rozhodně zařadím mezi svoje oblíbené knihy. Děkuji nakladatelství Booklab za poskytnutí knihy k recenzi.