Pokrevní pouta

Volně navazující série na VA jsem si nemohla ujít z několika důvodu. První je jasný, bavila mě VA. Další je fakt, že Adrian a Sydney mi přišli zajímavější než Rose, Dimitrij či Lissa. A jo, po prvním díle mohu říct, že mě PP baví víc. Sice není příběh tolik akční, protože hlavní hrdinka používá mozek. Hodně. Takže vše pětkrát promyslí, než že by impulzivně konala. Líbí se mi kontrast mezi Sydney a Adrianem, jak mají ve výsledku hodně společného, protože i když jeden má volnosti požehnaně a druhý téměř nula, v globálu je to dostalo do stejného mentálního rozpoložení a potřebují si urovnat život. Eddie a Jill je také perfektní dvojice. Ani jeden to nemá jednoduché po událostech VA a každý to řeší po svém. Jill trošku otravně, ale vzhledem k jejímu věku a jedné události mám spíš chuť ji poplácat po rameni, jak perfektně to zvládá. Příběhová linka mě překvapila, jelikož jsem odhadovala, jak vše souvisí a nakonec jsem to odhalila tak na půl, protože se ukáže, že dějové linky jsou dvě. Závěr mě navnadil na další díly, protože hrdinové udělali malý krůček k vyřešení svých problémů, ale je dost možné, že staronové postavy na scéně tuto snahu dost zbrzdí a postup posunou zase o krok zpět. Jsem zvědavá, jak si Sydney poradí s konfliktem vlastních zkušeností a léty vštěpované averze vůči "nelidem".

Upřímně? Ze začátku jsem se vůbec nemohla začíst … ale nakonec jsem vydržela, protože autorka píše fakt čtivě a má dobrý styl. Po celé Vampýrské akademii jsem asi čekala trochu větší nálož děje, tady se toho zas tolik převratného nestalo. Bylo to spíš milé a pohodové čtení, jen mi to prostě nesedlo do té správné čtecí nálady. Takže další díly si nechám na později – až přijde ten správný čas.