Písečný muž

Pro mě mají "keplerovky" stupňující se tendenci, každá se mi líbí víc než ta předchozí :-) - doporučuji číst popořadě - příběh se hezky propojuje. U Písečného muže jsem byla párkrát napnutá jak malý kšandy, že jsem knížku položila a musela to rozdýchat. Ač chápu zdejší kritiky, např. plytkost děje, nepropracované postavy, nesrovnalosti v ději....tak v klasické detektivce by mi určitě vadily, ale keplerovky vnímám spíše jako napínavé thrillery které plynou jako film a nad menšími nesrovnalostmi a supermanovskými akcemi mhouřím oči...

Na úvod musím říct, že se mi vůbec nezamlouvá, když je kniha psána v přítomném čase. Text potom vypadá jako holý scénář anebo vtip z rádia, což ani v jednom z případů nepůsobí příliš lichotivým dojmem. Každopádně něco takového bych byl ochoten přehlédnout, kdyby tam ovšem nebyly chyby další. Vadila mi ta spousta nesympatických zakomplexovaných postav, které jsem si navíc zpočátku neuměl zapamatovat, protože jich je tu spousta, a k tomu mají švédská jména. Jednotlivé příběhy se na můj vkus rozvíjejí příliš pomalu, není v nich nic napínavého ani zajímavého (občas už jsem přemýšlel, že knížku odložím a nedočtu), postavy mnohdy reagují podivně, některé z nich jsem si ani podle popisu neuměl příliš barvitě představit (celkově se mi autorův rukopis vůbec nezdál, jevil se poměrně začátečnicky). A rovněž se nemůžu zbavit dojmu, že spousta textu tu byla naprosto zbytečně. Především mi vadila ta ohromná spousta nepotřebných údajů o tom, jakým autem, po jaké dálnici, v jakém jízdním pruhu, onen řidič jede, jaké má na sobě triko, jaké značky, jaký štítek má nápoj, který postava pije, co je napsáno na jeho podrážkách, co za typ zbraně má, kde byla vyrobena a kdovíco ještě. Občas se takových údajů objevilo v jediné větě i pět! Působilo to na mě jako cílená reklama, ale s ohledem na počet zmíněných výrobků je to nejspíš nesmysl - a tedy pouze autorova nedokonalost. Nepochopil jsem ani důvod těch krátkých kapitol, kdy ty nejdelší měly okolo čtyř stran, ty krátké kolem dvou. Na čtivosti mi to teda rozhodně nepřidalo. Zvlášť když se v jednotlivých příbězích často nic napínavého nedělo. V celé knížce byla snad jediná pasáž, která mě opravdu zaujala. Bohužel měla stejně jako ostatní kapitoly dvě nebo tři strany. Žádný velkolepý literární počin to tedy rozhodně není (popis samotného děje byl naopak ořezaný a strohý) a o zábavnosti bohužel taky nemůže být řeč, tudíž jedno obrovské zklamání.

Napínavá kniha hned od první stránky, i přes počet stran přečtena během pár dní. Výborně se četla, vyhovovaly mi krátké kapitoly. Pár situací bylo sice trochu nereálných, ale jinak super.

Strhující, dynymické, neskutečně dobré ! Sérii čtu postupně, minule jsem si myslela, že Svědkyně ohně byla vrchol, kdepak, Písečný muž byl snad ještě o fous lepší. Seveřani Keplerovic, vy mně teda dáváte !

Písečný muž... Písečný muž? Tak to byla pecka, pecka a ještě jednou pecka!!! Během jedné chladné zimní noci se ve Stockholmu objeví mladý muž, jenž kráčí podél železničního mostu. Je silně podchlazený a má těžký zápal plic. Následně v nemocnici vyjde najevo šokující fakt, že tento muž má být již sedm let mrtvý. Zabít ho měl sériový vrah Jurek Walter, jehož poté, co ho Joona Linna zatkl, soud poslal na léčení na psychiatrii v naprosté izolaci. Ale kde ten člověk celé ty roky byl? Starý případ se znovu otevře... V příběhu se hodně objevuje i policistka Saga Bauerová, což mně vůbec nevadilo... Co k tomu dodat? Skvělé čtení... Oči létají po řádcích jako zběsilé, prsty otáčejí stránku za stránkou, hltáte kapitolu za kapitolou... Jednoznačně doporučuji k přečtení...

Opět monstrózní souboje na život a na smrt s Kostějem nesmrtelným kříženým s Rasputinem. Když trochu přimhouřím obě oči, tak jsem si knihu dost užil a vidím i ze zdejších komentářů, že nejsem rozhodně sám. Určitě si dobře užiji i další díly této pohádkové série, která určitě patří do horního levelu tohoto podžánru detektivní literatury.