Panoptikum české

Závěr tohoto příběhu jsem si už docela užil. Jednak jsem byl docela znaven dlouhatanánskými citacemi různých výplodů velkých mozků až debilů, ale také konečně došlo k nějakému vývoji a k nějakému smyslu toho všeho. Jestliže má spisovatel jediné oprávnění k psaní najít originalitu (jak se zde uvádí) pak se dílo zdařilo. Nic podobného jsem nečetl a číst jistě nebudu. Zdlouhavý popis mediálního tlaku poté, co autorka přešla hranici dobové morálky uveřejněním vztahu s Nedotknutelným, jen tak někdo už nenapíše. Vadil mi jen ublíženecký tón, jakoby si autorka po letech v showbusinessu neuměla spočítat, jaké budou na její odhalení reakce od soudobého panoptika a Výkvětu a také je jistě už dospělá, aby si byla vědoma, že chyba není ve hvězdách, milý Brute... Výlet na halasný bulvár se tedy nakonec docela vydařil, ale stačí mi navždy.

Tajnou knihu jsem nečetla. Bulvární věci kolem se mě dotýkaly velmi okrajově. Takže těžkou mohu posoudit. Tato kniha je docela zajímavá, resp. zajímavě napsaná. Nesoudím ji, každý má právo napsat, co chce. Máme přeci svobodu slova. Hezky popsaná naše pokrytecká společnost. Hlavně nejít proti proudu. Až mi bylo paní Obermannové líto.